Kliknutím zvětšíteNadprůměrný počet výjezdů v celém kraji zaznamenali jihomoravští záchranáři v průběhu celého podzimu a také na začátku ledna. „Chápu hlavně starší lidi, že mají strach. Vyšší teplota ale hned neznamená covid, může jít o obyčejné nachlazení či virózu. V určitých stavech, kdy jsou potíže jen minimální, si lidé mohou poradit sami nebo na základě konzultace s praktickým lékařem. Samozřejmě, když se jejich stav zhorší, je v pořádku, že zavolají nám,“ zdůraznil. A pak je tu druhý extrém – lidé, kteří onemocnění Covid-19 neberou vážně.
„Pamatuji si zvláštní hovor. Žena středního věku volala, že jeví příznaky a je pozitivní. A stále omluvně přiznávala, že pandemii zpočátku podceňovala, než musela vyhledat naši pomoc,“ popisuje Klučinec.
Zákeřnost onemocnění si pak osobně uvědomil u případů mladších, zdravých lidí bez dalších zdravotních potíží, k nimž přijeli za pět minut dvanáct.
Doufá, že po aktuální stagnaci se čísla covid nemocných zase nezvednou. Poslední měsíce slouží stejně jako další zdravotníci více služeb. Za nemocné kolegy. „Energie mám dost, ve svém věku se na nic nemůžu vymlouvat. Ale je fajn, když se teď dostaneme i k rychlému obědu přes poledne. Zažili jsme i dny, kdy jsme stihli jen snídani a jezdili od případu k případu až do pozdního odpoledne. I když se na dispečinku snaží, abychom se prostřídali,“ uvádí devětadvacetiletý muž.
Na každodenní kolotoč soukání se do ochranného oděvu, nasazovaní nanomasky a několika párů rukavic si již zvykl. „Výjezdy jsou náročnější. Naštěstí doba, kdy se nám zamlžovaly první štíty, je pryč,“ usmívá se Brňan.
Důkladná dezinfekce
Čas navíc zabere také pravidelná dezinfekce sanitních vozů. Provádí se po každém pacientovi, po skončení směny následuje důkladnější očista za pomoci speciálního přístroje. „Když nám docházely kapacity, byla každá minuta dobrá. Prodloužila se dojezdová doba třeba u několika méně naléhavých případů. Ty akutní samozřejmě musíte pokrýt,“ povídá Klučinec.
Na brněnské záchrance je osmý rok. Začínal od píky jako řidič. Teď je záchranář a vypomáhá i na dispečinku. „Je to zajímavá práce. Že bych pracoval osm hodin denně v kanceláři, si neumím představit. Na základně, kde jezdím, máme navíc skvělý kolektiv,“ uvádí.
Neměnil by. Ani když se denně setkává s pláčem či smrtí. A má obrovskou zodpovědnost.
Jak říká, po posledním výjezdu dne umí vypnout. Práci si domů netahá. „Musíte to brát tak, že převozem posledního pacienta do nemocnice to pro vás končí. Na dispečinku je to ale trochu jiné. Za den zavolá pět set, ale v době covidu třeba i skoro sedm set lidí. Na základě informací, které dostanete u telefonu, rozhodujete, ke komu sanitku poslat a ke komu to není nutné. Někdy to vyhodnotíte, že dostačuje pomoc praktického lékaře. A už máte brouka v hlavě a přemýšlíte o tom na cestě domů,“ vypráví Klučinec.
Klíčové minuty
Službu na operačním středisku proto považuje za stejně důležitou, jako v terénu. Zjistit pouze přes telefon bližší informace, v době kdy jde o minuty, je klíčové. Kvůli covidu je to v lecčem obtížnější. „V každém hovoru padnou od operátora i otázky na covid pozitivitu, karanténu a poučení o rouškách. Ze začátku byl problém, že o tom lidé spíš nechtěli mluvit. Teď mnozí rovnou řeknou, že jsou pozitivní nebo v karanténě. To je pro záchranáře obrovská výhoda, můžeme se dopředu připravit,“ podotýká muž.
Záchranná služba Jihomoravského kraje
- přibližně 80 vozidel
- asi 300 záchranářů, 200 řidičů, 80 lékařů
- průměrně 250-270 výjezdů denně (i na začátku února), v době nárůstu covidových pacientů, ale i v létě přes 300 (rekordní počet zaznamenali 4. ledna - 350)
Jednou se mu stalo, že covid pozitivní pacient svůj stav zatajil. Záchranář se pak musel vrátit k sanitce pro vyšší stupeň ochrany. „Samozřejmě vždy záleží na akutnosti případu. Oblékání trvá tři čtyři minuty. Ale chráníme tím sebe, kolegy, rodinu, ale také pacienty,“ zmiňuje.
Pacienta se zhoršenou dušností posádka na místě vyšetří, případně zaléčí. Středně těžké případy odváží do nemocnic na vyhrazená covidová oddělení, kritické pak na oddělení ARO nemocnic v kraji podle spádu. „Zavádění plicní ventilace ještě v terénu je ojedinělé. Měl jsem komplikované případy, kdy covid pozitivní pacient měl jiný akutní zdravotní problém, třeba infarkt či mozkovou příhodu. To je pak hodně o komunikaci mezi námi a daným specializovaným zařízením,“ poznamenává.
Nejhorší období za pandemie podle Klučince prožili záchranáři na podzim. V soustavném vysokém vytížení makali od října až do prosince. „Vyráželi jsme i k jedenácti pacientům za službu, jasnou většinu tvořili ti s covidem,“ vzpomíná záchranář.
Další prudký nárůst pak přišel právě na začátku ledna. Teď je počet výjezdů jihomoravských záchranářů opět na průměrných číslech. „Snad už to tak zůstane. Děláme, co je v našich silách. Vím, že je to náročná doba pro všechny a mě už taky nebaví, že jsme zavření doma. Ale bylo by fajn, kdyby to lidi začali brát zodpovědně,“ dodává Klučinec.
11
4
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
