Dozorce: Rybu si dávám dvakrát

Brno – Společně s rodinou nastrojit stromeček, pomáhat při chystání štědrovečerní večeře a potom v tradiční čas usednout ke stolu a užívat si vánoční jídlo a pohodu. Tak si svátky představuje nejeden člověk. Inspektor dozorčí služby ve věznici v Kuřimi na Brněnsku Luboš Svánovský však sloužil právě na Štědrý den a o klasické Vánoce je kvůli práci ošizený.

„Má to ale svou výhodu. Dvakrát za den si pochutnám na bramborovém salátu se smaženou rybou. To se nepoštěstí jen tak někomu," dodává s úsměvem dozorce.

Jedno vánoční jídlo má v práci a druhé později doma s rodinou. Slavnostní oběd s ostatními dozorci je to, co mu mezi vězeňskými zdmi alespoň trochu připomíná, že jsou Vánoce. „Vadí mi jedině to, že doma mám kapra a tady filé," přiznává Svánovský. Ve věznici slouží už šestnáct let a letošní svátky jsou jeho šesté, které musel strávit v práci.

Část Štědrého dne dozorce trávil ve věznici a druhou část doma. V ostatních letech měl službu některý z jeho kolegů. Tentokrát na něj vyšla denní směna, která znamená nástup do práce o půl šesté ráno a odchod v šest hodin večer.Dozorce Luboš Svánovský.

Jak sám přiznává, vždycky se ze služby těší domů. „Je rozdíl být na Štědrý den v práci mezi vězni nebo doma s rodinou, povídat si s dětmi nebo se dívat v televizi na pohádky," přiznává Svánovský.

Ze služby se vrací okolo sedmé hodiny večerní. „Teprve potom máme s rodinou vánoční večeři a rozdáváme si dárky," přiblížil Svánovský.

Dodal, že když přijde domů, večeře už je nachystaná a spolu s rodinou usedají k prostřenému stolu. Kromě ženy na něj čeká sedmnáctiletá dcera a dvacetiletý syn.

Když ale byly děti menší, kvůli službě mu vznikal problém. Děti totiž nechápaly, jak je možné, že Ježíšek ještě nepřišel, když už ostatní děti dárky dávno dostaly. „S manželkou jsme jim museli vysvětlovat, že se Ježíšek opozdí, a vymýšlet k tomu různé důvody," vzpomíná dozorce.

Dárků s předstihem se naopak dočkaly v případě, že měl Svánovský noční službu. „Ta je od půl šesté večer, tak jsme k jídlu usedli už o půl třetí, potom si dali dárky a já jsem šel do práce. Teď už jsou děti větší a zvykly si, že některý rok slavíme o pár hodin dřív a někdy později,"doplňuje dozorce.

Vánoční službu si dozorci ve věznici zpestřují také vzájemným ochutnáváním cukroví. Jinak jeho služba probíhá jako každý jiný den. Nemají nikde vánoční stromeček a ani si s kolegy nenosí dárky. „Popřejeme si krásné a pohodové svátky a tím to pro nás končí. Nijak to v práci neprožíváme," sdělil Svánovský.

Dodal, že služba je především dvanáctihodinový kontakt s vězni. Ať jsou Vánoce, nebo ne. „Ráno je vzbudíme, odvádíme na snídani, potom na obědy, večeře, mezitím jdou na vycházkový dvůr," přiblížil dozorce.

Vězni na oddělení si mohli udělat vánoční výzdobu z papíru. „V kantýně si koupili některé vánoční věci, ale jinak je to pro ně klasický den," dodává Svánovský.

LENKA GRABCOVÁ

Zdravotní sestra: Pacient chtěl na svařák

Brno – Z kuchyně se line vůně štědrovečerního kapra a bramborového salátu. Je krátce před osmou večer a u Kuglerových však ještě Vánoce pořádně nezačaly. Starší dcera právě dodělává večeři a rodina čeká na matku, které teprve končí služba.

Dvaapadesátiletá Dana Kuglerová z Unkovic na Brněnsku je zdravotní sestra v brněnské Dětské nemocnici. Jak říká, její rodina si už zvykla, že občas na maminku vánoční služba vyjde. „S kolegyněmi střídáme. Je nás tu šest, takže každá na Štědrý den slouží jednou za šest let," přibližuje. Díky tomu však doma stráví celé vánoční svátky a do práce bude muset až v pondělí.

Na Štědrý den ráno si nabalila svíčky, vánočku a cukroví, aby vánoční atmosféru vytvořila i v práci. „Vánočku jsem si předem poctivě napekla. Nebudu je přece kupovat," směje se.

S rodinou si kolem páté odpolední zavolali. Pak si s kolegyněmi předaly hromadný dárek – věci, které v práci všechny sestry upotřebí. Třeba kávu nebo čaje.

Jak říká, všichni pracovníci nemocnice se o Vánocích snaží být k sobě alespoň o trochu slušnější a nevyvolávají zbytečné konflikty.
Na Vánoce ale nezapomíná ani na malé pacienty. „Občas jim koupím malou pozornost. Říkám tomu bolestné," dodává. Volí většinou čokoládové figurky s vánočním motivem.

Nejvíce práce mají na oddělení ambulantní péče dopoledne. Pacienti jsou tu hlavně děti, které pošlou z pohotovosti. Třeba s těžkou angínou. Od čtyř hodin odpoledne už pak chodí lidí minimálně. „Vzpomínám si ale, že před třemi lety jsme přijali chlapce s těžkým zvracením. Dítě nereagovalo a matka si ho přesto chtěla vzít domů. Muselo zůstat. Vysvětlovali jsme jí, že je dítě v ohrožení života, a přinutili ji, aby ho v nemocnici nechala. Vyčítala by si to do konce života," říká zdravotní sestra. I letos přijali asi deset dětí, v nemocnici si ale nechali jen jednoho dvouletého chlapce.

Přesto všechno se občas stane, že jsou vánoční služby úsměvné. „Když jsem ještě pracovala na chirurgii, propouštěli jsme pacienta, a ten se nechal sanitkou zavézt rovnou na brněnské Mendlovo náměstí ke stánku s vánočním občerstvením," vzpomíná se smíchem.

Když ještě byly její děti malé, dělali doma Vánoce dvoje. „Jedny 23. prosince a druhé, menší, na Štědrý den. Když mi pak volali do práce, řekla jsem jen, že jim Ježíšek dárky nadělil ještě jednou," vypráví Kuglerová.

U štědrovečerního stolu se u nich letos doma sešlo osm lidí. Její děti už jsou dospělé, a proto čekaly, až Kuglerová přijde po osmé z práce domů. Kdyby zrovna zdravotní sestra nesloužila, zašla by nejspíš s dětmi na procházku a na hřbitov. „Nikdy také nezapomeneme pustit lampiony štěstí. Společně pak všichni řekneme: Děkujeme Ježíšku," uzavírá.

VERONIKA GECOVÁ

Kavárník chystá pro hosty houbového kubu

Brno – Už patnáct let tráví vánoční svátky v kavárně. Vlastní rodinu zatím nemá, ale až se mu narodí děti, plánuje je brát na vánoční posezení s sebou. Provozovatel brněnské kavárny Spolek v Orlí ulici v centru města Kamil Novotný Vánoce rád tráví s bývalými i současnými kolegy, přáteli a známými.

Podle Novotného jsou Vánoce ideálním časem, kdy se potkat s lidmi, které dlouho neviděl, i s těmi, které vídá dennodenně. „Kavárnu máme otevřenou od jedenácti hodin dopoledne až do čtyř hodin odpoledne. V tu dobu tam chodí všichni moji známí i kavárenští štamgasti," upřesňuje Novotný.

Už patnáctým rokem pro ně přitom chystá speciální vánoční dárek. „Pro každého, kdo přijde, je nachystaná porce rybí polévky a tradiční houbový kuba," popisuje provozovatel Spolku.

Nehostí jenom své přátele, ale i lidi, kteří jdou po ulici a natrefí na jeho otevřený podnik. „Každoročně se ve Spolku sejde tak sto třicet lidí," říká.

Kromě polévky a kuby má pro své hosty přichystaný i bufet s cukrovím a dalšími drobnostmi. „To všechno je zadarmo. Lidi si platí jenom kávu a podobné věci," upřesňuje.

Kavárna je podle něj kontaktní místo. „Spousta lidí přivede své známé a děti, takže je tam opravdu veselo. Lidé si navíc dávají navzájem jeden z nejkrásnějších dárků. Setkání," usmívá se Novotný.

Na akci nikoho neláká plakáty nebo událostmi na sociální síti Facebook. „Kdo ví, ten přijde," poznamenává.

Sám Vánoce příliš neřeší. „Nemám ani stromeček. Svátky využívám k tomu, abych vypnul telefon a v klidu si četl. Zkrátka odpočívám," shrnuje provozovatel kavárny.

Vánoční výzdobu nemá ani ve svém podniku. „Jsme zásadně proti tomu. Mají to všichni, my se odlišujeme. Vánoce navíc nedělají ozdoby, ale lidi, se kterými člověk svátky tráví," myslí si Novotný.

Vlastní rodinu nemá a rodiče s bratrem bydlí daleko. „Jezdím za nimi většinou až šestadvacátého prosince," dodává.

Způsob, jakým Vánoce tráví, se ale podle něj nezmění ani ve chvíli, kdy bude mít děti. „Budu je brát do kavárny s sebou. O to veseleji tam bude," směje se Novotný. Zatím ho tak na Štědrý den v kavárně doprovází jenom jeho pes.

V prvním patře kavárny bývalo knihkupectví a na Štědrý den za jeho majitelem chodili známí nakoupit poslední vánoční dárky. „Logicky si k tomu chtěli dát kávu nebo třeba slivovici," vykládá Novotný.

Po čase se ukázalo, že by to uvítala spousta lidí. „A tak jsme nechali otevřeno. Jsme jeden z mála podniků v Brně, kam člověk může zajít přes den. Většina otvírá až v noci," upozorňuje Novotný.

LENKA ŠKLUBALOVÁ