Budova FAVU v Údolní ulici vypadá neutěšeně. Zevnitř je to studená betonová neútulná krabice se spoustou chodeb. Zdi jsou počmárané nejrůznějšími nápisy, betonové podlahy jsou zašpiněné od barev a sem tam opadává ze zdi omítka. Přesto je to místo velmi inspirativní, zajímavé a hlavně plné života. „Je to tady takový punkový. Chodila jsem na gymnázium. ten přechod byl pro mě šok. Lidé jsou tu přátelští a hodně otevření. Na škole je skvělá atmosféra,“ vysvětluje studentka prvního ročníku Markéta Filipová, která hlídá malířský ateliér.

Zdi vedlejší místnosti zdobí kresby studentů. Na většině z nich jsou nazí lidé. „Naučit se kreslit lidskou figuru je důležité. Výtvarník by měl znát, jak správně odhadnout proporce,“ upozorňuje Filipová.

Další místnost je plná obrazů, na technice provedení nezáleží. I když některé vypadají spíš jako čmáranice, přesto se u nich lidé zastavují a hledají širší souvislosti. Ponurou atmosféru auly doplňuje podmanivá hudba. „Přišla jsem se podívat na výstavu. Jsem tu spíš náhodou. Zatím nevím, jak bych to hodnotila,“ okomentovala díla například Lucie Byronová.

Jen náhodou kolem šla i středoškolačka Barbora Plašínová. „Byl to spontánní nápad. Musím říct, že se mi nápady studentů líbí. Výtvarník ze mě ale nejspíš nebude, je to jen můj koníček,“ tvrdí Plašínová.

Nejzajímavějším ukázkám studentských prací patří druhé patro. Azyl tam mají studenti oboru performance. Na televizních obrazovkách běží například projekt studenta, který jezdil v tramvaji a na obličeji měl masku superhrdiny. Studentka Martina Růžičková zase založila svůj autoportrét na úvodní větě Smrdí to tu hnojem. „Studenti přicházejí neustále s novými nápady. Někteří mají talent, který stačí rozvíjet, jiní na tom musí poctivě pracovat. Ročně bereme dva až tři uchazeče,“ popisuje vedoucí ateliéru performance Tomáš Ruller.

Další část fakulty sídlí v Rybářské ulici. Zájemci o studium , kteří se prochází chodbami zde obdivují například designový nábytek, boty nebo hudební nástroje. „Musí být člověk výborný kreslíř, aby mohl dělat design?“ ptá se jedna středoškolačka. Odpověď, kterou dostává od vedoucího ateliéru ji moc nepotěší. „Nemusí. Musí ale umět svůj nápad vyjádřit všemi uměleckými metodami,“ vysvětluje vedoucí.

Informace o studiu shánějí i Kristýna Gregorová a Šárka Motyčková z Uherského Hradiště. „Líbí se nám prostředí, škola i obory. Chtěli bych studovat grafiku nebo grafický či produktový design,“ shodují se, s tím, že kreslení se věnují odmalička a na zkoušky se už pečlivě připravují. Zkoušet to budou ale až příští rok.