Možná, kdyby se šli podívat na průvod, zkusili se s Romy bavit, pochopili by částečně jejich chování. Možná, kdyby dali sami sobě šanci některého Roma osobně poznat, nezklamali by se.
Možná je to však zbytečné. Lidé, kteří jsou uzavření, ať už sami do sebe, do svého národu nebo do svého etnika, nikdy nepochopí a nepoznají z jednoho jediného důvodu: nechtějí poznat a pochopit. A změnit se.
Pak ale nemohou chtít po někom, aby se změnil, aby změnil své návyky, když to sami nedokážou. Nedokážou podat prst i za cenu, že na první pokus to třeba nevyjde a ten, komu ji podají, schlamstne celou ruku.
Nemá smysl obhajovat chování mnohých Romů, kteří jsou zapojení do organizovaného zločinu. Stejně jako nemělo smysl v Americe bránit práva černochů v jihovýchodních státech USA. Stejně jako nemá smysl bránit Afrofrancouze na jihu Francie. Ano, kriminalita v jejich společenství je výrazně vyšší než jinde. Než u těch, kterým „tato země odjakživa patří.“
Velice často si za to ti lidé mohou sami. Ať jde o USA, Francii nebo Českou republiku. Ale je tu i spousta těch, kterým jenom „domorodci“ nedali šanci prosadit se svými schopnostmi. A proto se „živí jinak.“ Ať jde o USA, Francii nebo třeba Brno.
