„Nikdy mě nenapadlo, že bych se živil jako deratizátor. Dnes ale musím říct, že je to náramně zábavná práce, která je každý den trošku jiná,“ pochvaluje si sedmapadesátiletý Báňa.

Švábů, rusů, mravenců ani potkanů, se kterými se denně v práci potkává, se prý nikdy neštítil. „Když člověk dodržuje správné předpisy, nemůže se mu nic stát,“ upozorňuje deratizátor.

Kromě domácností zbavil nepříjemných škůdců řadu významných brněnských podniků. „Působil jsem například v léčebně dlouhodobě nemocných, v dětské nemocnici, ale také v Královopolské nebo v některých textilkách. Tam se nejvíce daří rusům,“ přiblížil rodák z Rosic svou práci.

Paradoxně prý doma nikdy pracovat nemusel. „Neměli jsme problémy ani na zahrádce s mravenci. Možná dokáží vycítit, že není radno si se mnou zahrávat,“ směje se Báňa.

Až do roku 2000 mu v práci pomáhala manželka. „Začínali jsme společně v osmdesátých letech. Tehdy jsme oba pracovali ve stájích a zbavovali vepříky a krávy much,“ vzpomíná Báňa.

Přestože pracuje deratizátor denně s hlodavci, doma prý nikdy žádného neměl. „Nechoval jsem myšky ani křečky. Svého času jsme měli s manželkou pejska. Ke zvířatům mám obecně vřelý vztah,“ dodává Báňa.