Zahlédnou atraktivní postavu a své pudy neudrží. Jejich chování tak může vést i ke zmaření lidského života. Nemohou za to, jsou duševně nemocní. Právě před těmito pachateli chrání nejen Jihomoravany detenční zařízení ve věznici v brněnských Bohunicích. Ústav zároveň slouží k jejich léčbě. Letos slaví desetileté výročí a o klienty nemá nouzi. Prázdná zůstává poslední cela.

Druhý takový ústav vznikl v roce 2013 v Opavě. I ten je plný. „Kapacita padesáti míst je tam zcela vyčerpaná. V Brně máme pětačtyřicet cel a pouze jedna je volná. Ročně přichází v průměru osmnáct chovanců Ještě letos navýšíme kapacitu o deset míst, a to díky přemístění oddělení ve věznici,“ sdělil její ředitel Dušan Gáč.

Potřebu rozšíření zdůvodnil také tím, že duševních chorob ve společnosti přibývá. Brněnský ústav se už jednou rozšířil. Loni vzniklo ženské oddělení s deseti celami.

Chovanci tráví čas čtením, kreslením, ručními pracemi nebo pěstováním rostlin. Na starost je kromě devětadvaceti zaměstnanců má i deset odborníků.

Rok a půl s nimi pracuje pedagog Miroslav Plch. „Když se chovají slušně, dovolíme jim pohybovat se spolu v otevřeném prostoru, kde se přátelí, cvičí nebo se dívají na televizi. Velký zájem mají o počítačový kroužek a pohovory s kaplanem,“ popsal.

Na nebezpečné pachatele v ústavu odkazují vykřičníky na dveřích nebo zkratky. „Některé musíme držet o samotě. Situace, které zdravé lidi nerozhodí, tady mohou způsobit závažné následky. Máme tu i izolační místnost, kde nebezpečného chovance připoutáme na lůžko,“ poznamenal Gáč.

Podle brněnského psychologa Jiřího Brančíka má ústav přínos jak pro společnost, tak pro pachatele. „Člověk s duševní chorobou ztrácí sebekontrolu. Musí být chráněn i před sebou samým. Důležité jsou především léky a sezení s psychology,“ míní.

Bezpečněji se díky zařízení cítí třeba Brňačka Adriana Široká. „Chápu, že tito lidé jsou nemocní, ale ohrožují ostatní. Nechtěla bych, aby tady pobíhali třeba sexuální devianti,“ tvrdí žena.

V brněnském detenčním zařízení je v současnosti pětatřicet chovanců a devět chovankyň. V průměru jim je pětatřicet let. Nejčastěji trpí poruchou osobnosti v kombinaci se sexuální deviací.