Správná čarodějnice nemá být jen nesnesitelně ošklivá, ale taky dostatečně zdatná. Než se začne s pálením, vyráží malí návštěvníci pátečního čarodějnického reje do dílniček. U první jim slečna s velkou kšticí rozcuchaných vlasů nabízí vylepšit vzhled. „Mám taky namalovat pavouka?“ ptá se zkušená čarodějnice asi desetileté holčiny, která si k ní přisedne.

Ta zavrtí hlavou. Chce jen upravit oči a účes. „Vlasy, to je hlavní. Zájemců je proto spousta, ani jsem se od začátku nezastavila,“ říká osmnáctiletá Nikola Jarolínová, která dnes hraje roli kadeřnice. Na stole se válí hřebeny, rtěnky a stíny. Malá zákaznice se zvedne, spokojeně se prohlídne v zrcadle a odběhne pryč. „Ty svoje jsem dělala přes dvě hodiny a asi jsem to přehnala, nevím, jak to dám teď dolů,“ komentuje svůj výtvor slečna.

O pár kroků dál si děti vyrábí brože a průkazy. „Co si mám dát do téhle kolonky?“ ptá se rozpačitě kluk v černém hábitu. Sedí za stolem a stejně jako dalších šest v místnosti si vybarvuje kouzelný dokument. Ženě naproti není kvůli velkému špičatému klobouku vidět do obličeje. „Když se cítíš jako hodně dobrý a zkušený čaroděj, dej tam jedničku,“ radí mu a pustí se znova do vystřihování odznaků pro úspěšné ježibáby.

V dílničkách se návštěvníci dozvídají i tajné recepty a zaklínadla. Za pomoci bramborových razítek a namíchaných vodových barev vyrábí jedové lahvičky a z drátků vznikají pod jejich rukama ptačí pařátky. „Dám si ho na krk na šňůře,“ chlubí se výsledkem práce desetiletý Vojta.

Venku na terase mezitím se děti shromáždí kolem ohně a čarodějnice, které si vyrobily, hoří jedna za druhou. „Tančíme tu kolem ohně pro radost,“ prozpěvují malí čarodějky a čarodějové spolu s moderátorkou. Už je nejvyšší čas, aby si změřili své síly. „Kdo se stane čarodějnici roku? Ten, kdo bude nejlepší v disciplínách!“ dělí děti do skupin hlavní čarodějnice. Čeká je náročné klání. Musí například zvládnout hod myší, neboli černým igelitovým klubkem s provazem namísto ocasu, do kotle. „Seřaďte se. Myš se hází zásadně za ocas,“ poučuje frontu čarodějnice Luciferka.

Nedaleko od nich se další skupina snaží lítat na koštěti, pronášet zaklínadla nebo shodit netopýry visící na stromech. „Trefte jich co nejvíc,“ povzbuzuje čarodějka s bílými prameny ve vlasech. Vládne uvolněná atmosféra, terasa je plná pobíhajících dětí a rodičů, kteří se je snaží za poklusu vyfotit.

Zatímco některé děti mají čarodějnické oblečení z obchodů, osmiletá Lucinka Ruprechtová má na sobě ručně vyrobený kostým. „Tu paruku jsem měla doma léta. Tak jsme do ní dali trávu a plyšového hada, kterého měla vnučka už když byla miminko,“ vysvětluje Lucinčina babička. A její dcera dodává, že koupený byl jen plastový nos, díky němuž je holčička k nepoznání. „Jinak je to co dům dal. Starý šaty, roztržené punčocháče. Zapojili jsme fantazii,“ říká vesele matka malé čarodějnice. Pálení se účastní poprvé a s připraveným programem jsou spokojení.

Když všichni předvedou své schopnosti, v napjatém očekávání se sesypou k hlavní čarodějnici. „Nejmenší čarodějnicí roku se stává Bětka. Byla nejrychlejší a hlavně ji bylo nejvíc vidět, což je pro ježibábu důležité!,“ vyhlašuje vítězku Luciferka. Holčičku donese na rukou tatínek a od poroty převezme zbrusu nové koště a diplom. Stejná vyznamenání dostanou i nejlepší v ostatních kategoriích. „Kdo chce, může teď klidně křepčit kolem ohně. A zas příští rok!“ loučí se s davem hlavní čarodějka.