Právě to byl také jeden z prvních příznaků u Karolíny, která v roce a půl neprošla takzvaným screeningem u dětského lékaře. Nejprve neurolog odhalil ADHD, tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou. K té se později po kolotoči různých vyšetření přidala další diagnóza - vývojová dysfázie. „Ve věku, kdy už děti běžně chodí, rozumí a například na žádost přinesou nějakou věc či odpoví krátkou větou, to Kája neuměla," vzpomíná její matka Veronika Michelčíková.

Po stanovení diagnózy nevěděla Veronika Michelčíková, na koho se obrátit. „Nedostali jsme u pediatra žádnou brožuru s tím, co přesně nemoc obnáší a kam bychom měli zajít na terapie, jaké pro takové děti existují mateřské školy a podobně" popisuje. Nejvíce informací získala od ostatních matek dětí s podobnou diagnózou, se kterými se spojila přes facebookovou skupinu.

Podle slov Karolíniny matky je okolo vývojové dysfázie pořád špatná osvěta. „Někteří pediatři příznaky bagatelizují, řeknou například, že se dítě rozmluví ve školce, nebo že má ještě čas. Veřejnost pak o nemoci neví často vůbec," říká Michelčíková.

Centrum speciálně pedagogické podpory pro děti Kouzelen učí děti především pomocí těla a fyzických vjemů.
Syn má Aspergerův syndrom, proto Dagmar založila v Kuřimi unikátní centrum

Příkladem jí často bylo chování ostatních rodin na dětském hřišti. „Přestože je dcera velice přátelská a usilovně se snaží v rámci svých možností komunikovat, ostatní děti ji odmítly. Podobně na tom byli také rodiče, kteří si mysleli, že je jiná a stranili se nás," líčí Michelčíková.

Odmítnutí zažila rodina také ze strany školek, do kterých se snažili Karolínku přihlásit. „V dnešní době se mluví o inkluzi dětí se speciálními potřebami do běžného kolektivu. Ve skutečnosti tomu tak ne vždy je. Nepřijali nás do žádné školky," komentuje Michelčíková a dodává, že speciálních školek pro děti s řečovými poruchami je u nás velmi málo.

Přímo v Brně je logopedická mateřská škola jen jedna. Některé klasické školky mají pro děti, které potřebují pomoci s mluvením, jen jednu třídu. Počet dětí s různými řečovými vadami přitom v celém Česku výrazně roste.

Pomoc našla Veronika Michelčíková s dcerou v dětském logopedickém centru na Synkově ulici v Líšni. „Měla jsem obrovskou radost, že dcera nastoupila do kolektivu mezi děti, které mají podobné problémy jako ona a nebude se cítit odstrčená," vyjádřila se. Výrazným plusem však bylo to, že je v centru každodenní logopedická terapie.

Harmonogram rozšíření rezidentního parkování v roce 2023 v Brně.
Rozšíření modrých zón v Brně: letos pozvolněji, nově i do dvou oblastí Židenic

Oporou je Michelčíkovým také brněnská nezisková organizace Občanské sdružení Logo, která v rámci sociální služby raná péče pomáhá rodičům dětí s různými poruchami komunikace. Poradkyně jezdí přímo k rodině dítěte a v jeho domácím prostředí s ním cvičí, trénují a pomáhají mu se zlepšit v různých oblastech. Prostřednictvím speciálních pomůcek a hraček s dětmi cvičí slovní zásobu, porozumění, paměť či smysly. „Není pomocí jen pro děti, ale také pro rodiče. Radí například, kam dále se obrátit," chválí si Karolínina matka.

Díky klinické logopedce, ale i dalším terapeutům, se Karolínin stav zlepšuje. „Začala se rozmlouvat, více rozumět, kupředu šla jemná a hrubá motorika. Teď má čerstvě šest let a vývojově je pozadu asi o rok a půl," říká Michelčíková. S tím se pojí také nástup na základní školu. Karolína ale nejspíš dostane odklad a do první třídy tak nastoupí až příští rok.