Čtyři ženy a jeden muž sedí za počítači, na hlavě mají sluchátka. Co chvíli se na konci dlouhé bílé tyče na jejich stolech rozsvítí červené světlo. To znamená, že dispečer telefonuje s pacientem. „Asi půl hodiny po poledni jsme dnes vysílali do terénu sanitku každou minutu. Máme dnes frmol,“ říká jedna dispečerka s červenohnědými polodlouhými vlasy.

Podle dispečerů za to může horko. „Jen dnes jsme už vyjížděli ke třem pokousáním od psa. To je neobvyklé už i zvířata vedra zmáhají. Navíc máme spoustu pobodání hmyzem,“ doplňuje druhá žena s kratším světle hnědým mikádem a v zelených šatech.

Každý z pěti dispečerů má kolem sebe asi tři monitory. Na zdi ještě beze zvuku hraje televize. Z ní se dívá skladatel Jaroslav Uhlíř. O chvíli později nastupuje zpěvák Karel Černoch. „Televize tu ale není proto, že máme rádi staré hity. Kontrolujeme tak, zda se nestala nějaká velká havárie,“ vysvětluje druhá z žen.

Dispečink záchranářů funguje čtyřiadvacet hodin denně. Zaměstnanci se střídají po dvanáctihodinových směnách. Pokaždé jich pracuje pět. Vysílají sanitky do celého Jihomoravského kraje. Volají jim přímo zranění, nemocní, jejich rodiny nebo policisté a hasiči. „Zjistíme, o co se jedná. Všechny informace o případu zadáme do našeho počítačového systému a odešleme. Pokud jsou záchranáři na základně, výzva k výjezdu se jim vytiskne tam. Pokud jsou v terénu, dostanou výzvu přímo do sanitky,“ popisuje systém dispečerka v zeleném. Ze základny podle ní musí záchranáři vyjet do dvou minut. K pacientům pak musí dorazit do čtvrt hodiny.

Vysláním sanitky práce dispečera nekončí. Někdy je třeba koordinovat, aby se záchranáři s pacientem našli. U vážnějších případů navíc musí dispečeři lidem radit, než sanitka přijede. „Běžně tak jednou týdně rodíme po telefonu,“ říká asi pětatřicetiletý dispečer s brýlemi. Jediný muž na dnešní směně.

Co nejrychleji

Mezi telefonáty dispečeři ukusují ze svých svačin. Jídlo i pití mají všichni po ruce, aby se nevzdalovali od telefonů. „Samozřejmě si můžeme odskočit na toaletu, když potřebujeme. Ale co nejrychleji a po jednom. Telefonát může zvednout kdokoliv z nás. Příchozí hovor totiž přichází na celý dispečink,“ popisuje muž.

Problémem podle dispečerů je to, že jsou dnes lidé neukáznění a volají záchranku kvůli banalitám. „Volá nám například dospělý pětadvacetiletý muž, že si pořezal prstíček a potřebuje odvést. Místo toho, aby si ránu zalepil a došel si na ošetření,“ stěžuje si dispečerka v zelených šatech. Záchranářům to pak podle ní komplikuje práci, pokud potřebují vyjet k vážným případům.

Podle mluvčí jihomoravských záchranářů Barbory Zuchové je tento týden počet výjezdů extrémní. „Průměrně řešíme 180 případů denně. Od pondělka neklesl počet výjezdů pod dvě stovky za den. Nejvíce jich bylo v úterý. To jsme měli přes 250 zásahů,“ uvedla Zuchová.

Při nich má podle mluvčí záchranná služba v kraji k dispozici každý den dvaačtyřicet sanitek a jeden vrtulník. „Přímo v Brně máme třináct záchranných aut,“ dodala Zuchová.