V mrazivém odpoledni se poblíž zátaras obklopující improvizované bojiště mačká několik tisíc lidí. Jejich počet podtrhuje dlouhá řada aut stojících podél blízké silnice. Pod kopcem Santon už se pomalu formují vojska všech bojujících stran.

Jako první se divákům ukazuje jezdecká garda rakouské armády. Právě jezdci na koních se utkávají v prvních střetech s šavlemi v rukou. Náhle jeden z francouzských vojáků padá z koně. „Myslíš, že spadl omylem nebo to tak mělo být?" ptá se chlapec svého otce. „Vypadá, že ho to dost bolelo," dodává, zatímco padlý voják se s pomocí svých kolegů odsouvá na okraj bojiště.

Zanedlouho se ozývají první výstřely. Proti sobě vyrážejí francouzská a rakouská pěchota. Na obou stranách se postupně začínají ozývat i ohlušující rány z děl, které přehlušují i slova moderátora, který diváky seznamuje s průběhem bitvy. Bojiště se začíná topit v hustém dýmu.

Čtěta také: Zima venku pod dekou? Vojáci spali ve slavkovském parku odkopaní

Při každé další ráně sebou přihlížející dav nepatrně trhne. „Podívej, jak tam ty Francouze mažou," křičí mladík a ukazuje směrem k hloučku vojáků s šavlemi v rukou.

Obě soupeřící strany se střídavě napadají nejen tváří v tvář, ale i na koních. V chumlu nohou a kopyt jsou jednotlivé strany rozpoznatelné pouze podle uniforem. Napoleonovo vojsko začíná získávat převahu a vytlačuje své soupeře. Únava je po více než hodině litého boje znát na všech účastnících. Diváci se choulí do kabátů a více než devět stovek vojáků zuřivě oddechuje. „Jestli je ti moc zima, půjdeme si pro čaj," utěšuje otec svého syna. Ten po několika vteřinách přikyvuje a oba odcházejí.

Na bojišti se už schyluje k závěrečnému boji a je už jasná, že Francouzi budou slavit vítězství. Poslední výstřely a je po boji. V listopadovém odpoledni ale zvítězili také všichni ti, kteří se dokázali poprat s mrazivým počasím. Přesto se sem mnozí z nich za rok zase vrátí.

HANA FLORIANOVÁ