„Podzemní chodby se táhnou několik kilometrů daleko, ale my uvidíme jen malou část, protože dál už bychom se museli brodit potokem nebo lézt po čtyřech," upozorňuje návštěvníky hned na začátku speleolog Vlastislav Káňa, který nás dnes provádí.

První zastávka je v takzvané Předsíni, kde v minulosti badatelé objevili několik vzácných nálezů, z nich nejznámější je bronzová socha býčka. Průvodce osvětluje v rozlehlém prostoru drobnou kopii sošky baterkou a lidé si ji mohou prohlédnout úplně zblízka. „Jedním z nálezů je také tento obětní oltář s dvěma uťatýma ženskýma rukama a kusem lebky," ukazuje mírně děsivý exponát amatérský historik a jeden z největších odborníků na halštatskou kulturu Vladimír Šebeček. Na prstní kůstky nasazuje repliky zlatých prstenů, aby si návštěvníci mohli oltář prohlédnout v původní podobě.

Šebeček také představuje asi nejzáhadnější nález z Býčí skály, dutý železný prsten, o jehož účelu se historikové zatím jen dohadují. „Jeho výroba byla nesmírně pracná a poté byl mnohokrát žíhaný. Nevíme, k čemu sloužil. Můžeme si jen domýšlet, že mohl být ponořený do šálku s krví, která se v něm srazila a poté rituálně spálila v ohni," popisuje historik účel exponátu.

Z úvodní síně prohlídka pokračuje dále chodbami, ve kterých si lidé musí často dávat pozor na hlavu. Teplota nepřekračuje devět stupňů Celsia. „Komu je zima už teď, má smůlu," popichuje skupinu návštěvníků průvodce Káňa.

V jedné z chodeb ze stínů vystupuje strašidelná kostra medvěda. „Tady v Býčí skále v Barové jeskyni je koster mnohem víc, je mezi nimi i lev," říká další speleolog, který jeskyní provází, Tomáš Kolbábek.

Z doby před dvaceti tisíci lety se v jeskyni zachovala také nejstarší jeskynní malba v republice. Má podobu shluku několika čar. „Historici se na nás někdy zlobí, když říkáme, že je pozůstatek pravěké hospody, kde si číšník čárkoval vypitá piva na stěnu," podotýká s úsměvem Kolbábek.

Prohlídka trvá asi hodinu a půl a jeskyňáři znají k historii Býčí skály spoustu dalších pověstí, smyšlených historek i pravdivých příběhů. Kdo si chce poslechnout, jak se do jeskyně zatoulal bratr brněnského draka nebo, jak tu přespávala manželka císaře Františka II., má příležitost ještě v neděli a pak následující dva víkendy od devíti do šestnácti hodin dopoledne. Teplé oblečení a pevné boty přijdou na blátivých cestičkách vhod.