Je sobota tři čtvrtě na tři odpoledne a v loděnici ve Veslařské ulici se scházejí závodníci. Je zima a mrholí, jim ale nepřízeň počasí očividně strach nenahání. Vesele se baví a zkušenými pohledy odhadují soupeře, pak se s nimi ale stejně vesele baví dál. Přijeli se totiž na letošní poslední závod dračích lodí hlavně pobavit. A je to zřejmé už podle startovného. To tvoří třeba láhev slivovice, burčák nebo klobásy. „Je to atypický závod na závěr sezony, proto dnes závodníci jedou trasu asi dva a půl kilometru. Jinak se jezdí hlavně na prvních dvě stě metrů,“ vysvětluje organizátor závodu Zdeněk Janeček.

Jsou tři hodiny a začíná porada kapitánů posádek. Tedy, má začít. Jeden kapitán však chybí. Hledá se vedoucí posádky Pod vlivem. „Haló! Je tady někdo pod vlivem?“ volá vesele Janeček a rozhlíží se po okolí. „Prase! Kachna! Rohlík!“ vyjmenovává možné kapitány, ale marně. Startovní pořadí se tedy losuje bez nich. Za několik minut se však ozve hurónský smích a hlasitý zpěv. Posádka Pod vlivem je tady. Jenže jejich jméno je příznačné, a tak nakonec nestartují, nejspíš by se totiž zamotali ještě před nasednutím do lodi.

Nakonec tedy startuje sedm týmů. Každý se připravuje jinak. Někdo se rozcvičuje, jiný koštuje burčák. Jeden mladík shybuje na bráně u loděnice. Vypadá sebevědomě, asi mu jde o vítězství.

Úderem půl čtvrté už dvě posádky sedí v lodích a čekají na povel. „Start za deset vteřin a vpřed!“ vypouští lodě na trať rozhodčí. A červení Dragon club Brno se mohutnými záběry pádel a neméně mohutným pokřikem snaží předehnat modré Draky z Bystrce, kteří se snaží o totéž. K výkonu je povzbuzují údery palicemi do bubnů. Rozráží vodu a jedou jako o život. A stejně i ostatní posádky, které vyrážejí po nich. Na všech je vidět, že do toho dávají všechny síly, nakonec však někdo musí být první a někdo poslední.

A vítězem je tedy nakonec Dragon club Brno. Možná ještě cennější je však druhé místo, které si odnáší posádka Veteráni. Ti totiž mají průměrný věk šedesát sedm let a jsou tak jednoznačně nejstarší tým na světě.