V šatnách školy tentokrát neleží aktovky, ale jen odhozené boty a bundy. To je tam rychle zanechali brněnští pionýři, kteří spěchali už v osm ráno na registraci závodu Dračí smyčka. „Nečekali jsme, že tu bude tolik dětí tak rychle," říká jedna z hlavních organizátorek Petra Stolařová, která má na košili štítek se svojí přezdívkou Uzlík.

Od nejmenších až po ty nejstarší obcházejí děti postupně třídy, kde na ně čekají organizátoři se stopkami. Na každém stanovišti také čeká nová výzva – jiný uzel. „Nejlehčí je škoťák," hlásí jedno z menších dětí v kroji o takzvaném škoťáku. Z obrázků na stěnách chodby se neznalí poučí, že se jedná o uzel, který se používá při svázování lan různé síly.

Starším dětem dělání uzlů organizátoři ztěžují. Ambulanční uzel například vážou na šátcích. „Takzvaný ambulák se totiž používá třeba na obvazy, proto jej vážou na šátku. Podobá se nejvíce tomu, co se je čeká, pokud jej použijí při podání první pomoci," vysvětluje Stolařová.

Nejzdatnější soutěžící pak musejí věřit jen hbitosti svých prstů. Na stanovišti jim totiž před vázáním uzlů zavazují oči. I přesto stačí pár vteřin a lano se v jejich rukou mění v dokonalý uzel.

VÍCE SI PŘEČTĚTE V PONDĚLNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ BRNĚNSKÉHO DENÍKU ROVNOST.