Kliknutím zvětšíteBoček utíkal za hranice tajně, navzdory nesouhlasu nejstaršího bratra. „Odešel jsem bojovat za hranice kvůli slovům legionářů na začátku války. Řekli totiž, že oni republiku vybojovali, a teď je to na nás mladých. Tak jsme se s kamarádem rozhodli, že odejdeme z republiky. Otce už jsem tehdy neměl, tak jsem šel s tím plánem za nejstarším bratrem," vypráví Boček.
Bratr s jeho odchodem nesouhlasil, Boček ale udělal po svém. „Tvrdil jsem mámě, že jedeme s kamarádem lyžovat do Jeseníků. Bratr, když se to dozvěděl, mi vzkázal, že si to se mnou vyřídí. Nestihl to, už jsem byl pryč. Když jsem se po skončení války po šesti letech vrátil domů, nakonec mi bratr nic nevyčítal," usmívá se veterán.
Nynější generál Boček nejdříve v Anglií, kam se dostal, sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě. Později prodělal pilotní výcvik a stal se stíhacím pilotem v 310. československé peruti Královského letectva. Jak sám říká, pilotem se stal podivným sledem okolností. „Už od dětství jsem chtěl létat. Když jsem ale jako mechanik požádal velitele hangáru, abych mohl jít na výcvik, nechtěl mě pustit. Můj kamarád se tehdy na pilotní výcvik dostal. Než odešel, šli jsme jeho odchod zapít do restaurace. Kvůli nejapné poznámce jednoho Angličana, jsem se v tom podniku popral. Za to mě polní soud odsoudil na šest dní detence. Po těch šesti dnech jsem veliteli řekl, že už víc do hangáru nepřijdu, buď ať mně pošle na pilotní výcvik, nebo do vězení, že to do konce války vydržím. Nakonec mě tedy na výcvik poslal," vypráví Boček.
V letadle Spitfire odlétal šestadvacet operačních letů. „Když jsem sedal do letadla, strach jsem nikdy neměl. Vždy jsem si říkal, že se to nemůže stát mně, že vždy sestřelí někoho jiného,“ vypráví Boček.
Přesto mu šlo dvakrát o život. „Jednou mi třeba začal vynechávat motor při návratu z akce nad mořem. Plánoval jsem, že když se dostanu do výšky tisíc stop, vyskočím. Ale byl listopad a do chladné vody kanálu se mi moc nechtělo. Tak jsem si řekl, že ještě chvíli počkám. A v tom zlomku sekundy čekání motor naskočil a doletěl jsem až na letiště. To jsem se znovu narodil,“ vzpomíná generálmajor na zážitky z války. Po jejím skončení z armády odešel.
Na Huga Maroma, který se jako dítě jmenoval příjmením Meisl, touha po létání přišla několik dní předtím, než ho jako židovského kluka před nebezpečím rodiče zachránili posláním do Anglie. Byl totiž z brněnské židovské rodiny. „Rodiče nás pár dní před odjezdem ze státu vzali na židovský hřbitov v brněnských Židenicích. Tehdy už tady byli několik měsíců Němci. Zrovna když jsme vycházeli z brány hřbitova, startoval přímo přes námi německý messerschmidt. Proud vzduchu z jeho startu nás zatlačil zpátky do brány,“ vynořuje se Maromovi vzpomínka na první setkání s létáním.
Z Protektorátu odešel i s mladším bratrem. Byli mezi dětmi z posledního takzvaného kindertransportu sira Nicholase Wintona. Odjezd do Anglie chlapcům zachránil život. Když válka skončila, zjistili, že z celé rodiny přežili jen oni dva a jejich sestřenice.
V Československu ještě vystudoval vysokou školu. Pak přišel rok 1948, kdy absolvoval několikatýdenní pilotní výcvik v Olomouci a zamířil bránit vznikající židovský stát. „Izrael existuje díky pomoci Československa. Umožnilo židovským pilotům prodělat před bojem výcvik. My, čeští Židé, jsme trénovali v Olomouci. Bylo nás dvaatřicet," vypráví Meisl, který v Izraeli přijal příjmení Marom.
Jako pilot pak bojoval v první izraelsko-arabské válce. V Izraeli žije dodnes. A dodnes i létá. O létání mluví jako o nemoci, která jej jako dítě zachvátila a už nepustila. „Zrovna za pár týdnů mě čekají zdravotní prověrky, jestli mohu dále pilotovat,“ směje se Marom.
Čtvrteční debata se konala u příležitosti zahájení výstavy s názvem Rytíři nebes. Výstava, kterou lidé až do šestadvacátého října najdou v pavilonu Morava na brněnském výstavišti, přibližuje životy pilotů československého odboje v Royal Air Force. „Výstava je perfektní. Jsem spokojený, že o nás lidé mají ještě zájem. Už je nás moc málo, protože já jsem z pilotů jeden z nejmladších, a to mi bude pětadevadesát let,” říká Boček.
O osudech více než dvou a půl tisících československých mužů se lidé dozvědí z textových tabulí. Uvidí také uniformy, medaile a vojenské dokumenty letců. Po šestadvacátém říjnu se výstava přesune do Technického muzea.
Debaty se účastnila i dcera českého pilota Františka Fajtla, Jana. Fajtl nejenže byl pilotem a velitelem několika perutí RAF, ale zapojil se i do bojů v Slovenském národním povstání. Jeho dcera na debatě připomněla perzekuce, jaké často čekaly piloty za války bojující v zahraničních armádách. „Otce v roce 1950 zavřeli na Mírov, do tábora nucených prací,“ připomněla žena.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
