Dvakrát uspěl v Czech Press Photo. Na svatbě zažijete pře i bitky, říká Sláma

„Párkrát jsem spadl do bazénu, kopl mě i kůň,“ směje se. O jeho práci jsme hovořili v dalším díle seriálu Hovory nad pivem nad půllitrem Starobrna v Cafe Bar Pellegrini.

Známe se ještě z redakce Rovnosti. Pamatuješ si, kdy ses při focení nejvíc zapotil?

Potím se v podstatě pořád. Každá fotografická práce obnáší úsilí, ať už jsi na prvomájovém průvodu plném ultrapravicových radikálů, nebo fotíš na svatbě. Je potřeba dávat pozor, aby se člověk nepřizabil. Na průvodu může přilétnout kámen, ale taky na svatbě snadno přijdeš k úrazu.

Právě svatby tvoří velkou část tvé práce. Mění se přístup novomanželů k fotkám?

Určitě. Začal se měnit před pěti, šesti lety. Myslím, že v tom hodně hrají roli sociální sítě. Novomanželé se dost zajímají o úroveň fotek. Poměřují se s jinými páry. Chtějí mít něco originálního, vybírají netradiční místa a bude se to dál dost rozvíjet. V posledních letech chtějí nevěsty přírodu. Dřevo, luční květiny a stejně tak přírodní portréty. Mám to rád a příroda mě baví.

Takže při svatbách vymýšlíte různá místa?

Třeba na skalách, vysílací věži, v různých krajinách. A na svatbách se odehrává všechno. Hádky, rozepře manželů, svatební bitky. Fotograf má vždy zůstat nad věcí, ale taky poznat, kdy sklonit objektiv a dělat, že tam není.

Zažil jsi i svatební bitku?

Vyloženě velkou ne. Většinou jsou to jen jedna dvě rány, které dotyčný nečeká. Ale pamatuji si, že se jednomu asi 140kilovému hostovi nelíbilo, co dýdžej vybírá za muziku. Prostě přišel a toho člověka zalehl. Pak už byla hudba jiná.

Je nějaká svatba, kterou bys zpětně raději nefotil?

Nechtěl jsem fotit svou svatbu. Užil jsem si ji a focení jsem nechal na kamarádech profesionálech. Ale přiznám se, že i při obřadu jsem nenápadně posouval nohou úhel mé krásné ženy i můj, aby měl fotograf lepší obrázek. Věděl jsem, jak to může nejlépe zachytit.

Jako reportážní fotograf v médiích jsi zaznamenal stovky akcí. Je rozdíl v přípravě na svatbu nebo prvomájový průvod extremistů?

Snažím se k nim vždycky přistupovat stejně. Chci zachytit emoce, zajímavé okamžiky, vypovídající momenty. Velmi dobře se fotí různé konflikty, názorové střety. K tomu je potřeba zaměřit správný úhel a najít neotřelé způsoby, jak okamžik vystihnout.

Bitvy dřív hlídala státní bezpečnost, vzpomíná písař z krvavé řeže u Borodina

Když práci fotografa převedeme do řeči čísel, kolik fotek jsi schopný za den udělat?

V průměru asi patnáct set za den. Ale není to o počtech. I tak platí, že z takového množství vyjde jen pár opravdu kvalitních fotek.

Jak se pozná kvalitní fotka?

Samozřejmě musí být technicky správně udělaná, ale hlavní je, když obstojí bez popisku. Vypovídá sama o sobě. Mám radost, když si fotka pak žije vlastním životem. Letos se mně na svatbách podařila fotka, na níž byl detail starých držících se rukou a vzadu novomanželé. Podařilo se nečekaně vystihnout stálost manželství.

Zdroj: Deník / Racek Attila

Fotograf Jiří Salik Sláma (vlevo) při rozhovoru s Tomášem Svobodou. Foto: DENÍK/Attila Racek

Máš nějakou svou nejoblíbenější fotografii?

Odlišuju osobní a pracovní fotky. Nejsilnější byly porody mých dětí. Přesněji den poté. Emoce jsou neuvěřitelné. A co se týče práce, na Vánoce v roce 2011 jsem fotil muzikantskou rodinu Zemánkových. Na akci jsem se připravoval. Snad poprvé za zimu napadl sněhový poprašek, takže to jen dokreslilo atmosféru. Ale chybělo málo a fotka nevznikla. Zapomněl jsem si ráno klíče od redakce a na dálku rodinu přesvědčoval, ať vydrží. Nakonec to klaplo.

A získal jsi díky tomu Čestné uznání v Czech Press Photo. Loni jsi ve stejné soutěži ovládl kategorii Lidé, o kterých se mluví za sérii fotografií z prezidentské kampaně Michala Horáčka. Co to pro tebe znamená?

Vždycky jsem se chtěl dostat do zákulisí politické kampaně. Dokonce jsem studoval takový obor, ale nedodělal. Určitě je to hodně zajímavá práce. Jsem rád, že se jí můžu účastnit.

I když fotíš přes dvacet let, máš velkou část kariéry před sebou. Co bys chtěl fotit?

Určitě bych se chtěl se sestrou vydat fotit na Ukrajinu nebo do Střední Asie. Doufám, že se zadaří.