Oba kolegové se shodují na tom, že za tu dobu záchranná služba prošla hned několika změnami. Posun kupředu vidí záchranářka hlavně v odbornosti, vybavení nebo použitých metodách. Zato v případě péče o pacienty to vnímá obráceně. „Pokud jde o pacienty, mám pocit, že vládne špatný trend. Lidi si dřív u méně závažných potíží dokázali sami poradit. Teď to tak není. Jsou nesamostatní, sebemenší problémy mnozí často nezvládají,“ povídá Knirschová.

Karel Kuba zmiňuje vývoj ve kvalitě záchranářských vozidel. „Když jezdíte dvanáct set trojkou nebo nejnovějším sprinterem, je to fakt velký rozdíl. I odbornost je na úplně jiné úrovni. Můj tatínek umřel na infarkt v osmašedesáti letech. Kdyby mu srdíčko selhalo v dnešní době, pravděpodobně by tu ještě byl. Ale co se hodně zhoršilo a já to samozřejmě jako řidič vnímám, je provoz. Někteří řidiči jsou nezkušení a jezdí jako blázni. Pak jsou nebezpeční,“ přibližuje nyní už bývalý řidič sanitky.

Nová obousměrná tramvaj Škoda 45T v Brně.
V Brně je druhá nová obousměrná šalina. Cestující sveze od konce ledna

Bývalí zaměstnanci jihomoravské záchranky se také svěřují, že se těší na více volného času. Knirschová chce cestovat a pracovat na zahrádce, zatímco Kuba myslí především na rodinu. „Někde jsem četl, že třetinu života prospíte, třetinu strávíte v práci a ta poslední třetina zbývá na to ostatní. Takže chci být hlavně s rodinou, budu pro ně mít už dvě třtiny svého času,“ říká Kuba.

Dvojice popřála kolegům na rozloučenou, aby je práce bavila a naplňovala. „Buďte pozitivní, všechno pak jde líp, mám to vyzkoušené,“ končí povídání Knirschová.