Podle něj musejí i malí výrobci splňovat vše jako velké podniky, které hospodaří třeba na pěti stech hektarech. „Takže nás to stojí nepřiměřeně velké úsilí," popsal Šedý, jehož patnáct hektarů spásá smíšené stádo ovcí a koz.
Některým biozemědělcům vadí, že podpora od státu není dostatečná. „Ale jde jen o malý kamínek oproti obřímu balvanu na v podobě platných zákonů. Příklad? Maso z domácí porážky nemůžeme prodávat, musíme kvůli tomu mít jatka, jejichž výstavba stojí asi deset milionů korun. To je pro mnohé biofarmáře nemožné," informoval šéf biofarmy Moravská krajina Jiří Novotný.
Jak si najít prodejnu s biopotravinami, konkrétní farmáře, zjistí lidé na stránkách brněnského Institutu Veronica, který vytvořil interaktivní ekologickou mapu. „Na ní je vidět, že ekofarmářů moc nepřibývá. Objem prodaných biopotravin ale roste. Podílí se na tom i dovoz ze sousedního Rakouska," komentoval vedoucí ekologické poradny Petr Ledvina.

Farmaření komunit

V Brně se v posledních dvou letech rozmáhá takzvané komunitou podporované zemědělství. „Je to podobné jako systém bedýnek, kdy lidé odebírají sezonní zeleninu od vybraného farmáře. Skupina zákazníků zaplatí dopředu a pak se schází nejen kvůli jídlu," doplnil Ledvina.
Obchody nabízí širokou škálu biopotravin. „Za posledních pět let se situace dost zlepšila. V supermarketech jsou celé regály s bio věcmi. Kupuji hlavně čokoládu, zeleninu nebo maso," řekla Brňanka Jana Stránělová.

VÍCE O TÉMATU EKOFAREM ČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST