120 let elektrických šalin v Brně: První jezdily podle barev, ale pletly se

Konec zakázanému naskakování a vyskakování učinily až tramvaje s dveřmi uzavíratelnými na dálku, které se objevily v padesátých letech.

V devatenáctém století lidé jezdili ve vozech koňské dráhy, později je vystřídaly parní tramvaje. Novota poháněná elektřinou poprvé vyjela 21. června 1900. Ponechala si stejnou trasu jako její předchůdci. Jela z Pisárek přes hlavní nádraží do Králova Pole, z trasy v ulici Václavská odbočovala trať po ulici Vídeňská k Ústřednímu hřbitovu.

Do konce roku zprovoznili technici ještě trať z náměstí Svobody do Zábrdovic. V dalších třech letech přibyly další čtyři linky, místo dnešních čísel je značily barvy. „Základní směr do Králova Pole měl bílou barvu, pak byla ještě modrá, žlutá, zelená a červená. Linky svá číslování měly, ale jen pro administrativní rozlišení,“ poznamenal znalec historie brněnského dopravního podniku Ivan Nedělka.

Nová sportoviště na jižní Moravě: stomilionová hala v Rajhradě i venkovní hřiště

Brněnsko

Dodal, že barevné značení dlouho nevydrželo. Protože barvy splývaly, byly tramvaje od roku 1913 značené čísly.

Tramvaje na začátku minulém století jezdily převážně na území Brna, z města vedla pouze trať do Králova Pole. Většina elektrifikovaných tratí byla v centru. Ulicí Kobližnou jezdily vozy do roku 1958, Zámečnickou a Dominikánskou ulicí až do roku 1942, v Masarykově ulici zůstaly dodnes.

Na konečnou zastávku na náměstí Svobody vzpomíná i Brňan Lubomír Strážnický. „Sedávali jsme naproti tehdejšímu kinu Úderka, na zábradlí za kolejemi. Vždycky, když přijela trojka, neviděli jsme na plátno,“ svěřil se.

Většina tratí byla jednokolejní s výhybnami. „Byly zakončeny kusou kolejí, takže na konečné musel řidič s klikami přejít na opačnou stranu vozu a průvodčí musel přetáhnout proudový sběrač do správné polohy, aby nejel proti srsti,“ přiblížila mluvčí dopravního podniku Hana Tomaštíková.

Za první světové války prodloužili technici koleje k lazaretům. Upravené tramvaje tam vozily raněné vojáky. Kvůli válečnému hospodaření byly tratě špatně udržované a bylo méně vozů. „Ke konci války už nebylo s čím jezdit. Ale za druhé světové války se tramvajová doprava rozvíjela. Vznikaly nové tratě, staré vozy se dávaly znovu do provozu. Nebyl benzín, který se dával do letadel, ale elektřina byla,“ dodal Nedělka.

Po objevu starého potoka archeologové bádají u Orlí. Našli dlažbu ze středověku

Brněnsko

Zdvoukolejňování a smyčky na konečných stanicích, které zjednodušily obracení vozů, technici zřizovali až později. „Zajímavost byly koleje v Lidické ulici. Položily se vedle chodníků a ostatní doprava včetně parkování byla středem vozovky,“ dodala Tomaštíková. Trať se rozšiřovala do dalších čtvrtí, do Maloměřic, Řečkovic a do Juliánova.

Dnes historické linky vozí cestující ve speciálních jízdách. "Historické tramvaje jezdí úplně pomalu, jinak by hrozilo vykolejení. Také se jinak ovládají, člověk musí hodně spoléhat na sebe. Atmosféra jízd je skvělá, lidé si vozy fotí, když nastoupí, pozdraví, mnohdy prohodíme pár slov. Je to takový slavnostní zážitek a mně to dělá radost," řekl šestašedesátiletý řidič Aleš Živný, který se na jízdy historickými vozy specializuje. Ubrněnského dopravního podniku pracuje přes čtyřicet let.

Zájemci na historické tramvaje mohou lidé nahlédnout třeba do depozitářů Technického muzea. „Ve sbírce máme prakticky všechny typy tramvají, které kdy v Brně jezdily. Výjimkou jsou válečné vozy typu Q pořízených z Vídně v roce 1915 a prototypu motorového vozu číslo 150 z roku 1932, který shořel při požáru vozovny v Pisárkách v roce 1945. Většina je v depozitáři v Líšni, kam je možné domluvit skupinovou prohlídku,“ zmínil kurátor pro obor městská hromadná doprava brněnského Technického muzea Tomáš Kocman.

Stará auta vyčarovala úsměvy i slzy. Brněnské výstaviště hostí akci Brno Revival

Brněnsko