Oslavy Vánoc jaké národnostní menšiny se asi nejvíce liší od těch českých?
Největší rozdíly jsou u národů bez křesťanské tradice. Třeba Vietnamci jsou z pětadevadesáti procent budhisté, ve Vietnamu se tudíž žádné Vánoce neslaví. Tady se je ale naučili nějak oslavovat, přijali třeba, že se o Štědrém dnu jí ryba. V rodinách s dětmi mívají i nazdobený stromek a dávají si malé dárky. Ale Vánoce pro ně nejsou duchovním svátkem, spíše dobou setkání s rodinou. Jiné je to u vietnamských křesťanů, kteří na jihu Moravy také žijí. Ti byli ve Vietnamu menšina a jejich tamní oslavy Vánoc byly potlačené, už jen proto, že tam nebylo volno. Tady je z duchovního hlediska oslaví naplno. Moc se jim líbí naše tradice Ježíška. Ve Vietnamu, pokud se Vánoce slaví, dárky nosí Santa Claus.

Vietnamcům se tedy líbí Ježíšek, co ještě z českých Vánoc národnostní menšiny obdivují?
Většina národů strašně obdivuje české cukroví. Ženy fascinuje, jak si s těmi drobnými kousky dokáží Češky vyhrát, a občas konstatují, že jim se to moc nedaří. Ale je velmi hezké, že všechny rodiny, se kterými jsem mluvila, mají nějaké české sousedy, kteří jim cukroví přinesou. Druhá věc, která menšiny dost fascinuje, jsou naše vánoční pohádky. Zvýšená dávka pohádek o Vánocích je dost velké české specifikum. Televizi o svátcích ve větší míře sledují i jiné národy, třeba Ukrajinci nebo Rusové mají své kultovní filmy, které tamní televizní stanice vysílají o Vánocích, jsou to ale filmy pro dospělé.

Jana Poláková∙ Narodila se v březnu 1973 v Brně.
∙ Vystudovala etnologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V oboru etnologie získala i doktorát.
∙ Sedmnáct let pracovala pro Muzeum romské kultury v Brně.
∙ Poslední tři roky pracuje pro brněnské Moravské zemské muzeum. Zastává pozici kurátorky sbírky nábytku, zvykosloví a starých tisků v tamním Etnografickém ústavu.
∙ Odborně se zaměřuje zejména na zvykosloví národnostních, etnických a náboženských menšin.
∙ Je aktivní členkou ženského sboru Slováckého krúžku.


A přitom tady je ruský Mrazík neoddělitelnou součástí Vánoc.
V Rusku to takhle není. Na tom se shodli všichni mí ruští respondenti. Rozhodně tuto pohádku neznají jako Češi, kteří si často pamatují celé repliky.

Nám se líbí ruský Mrazík, jsou nějaké vánoční filmy, které si oblíbili cizinci žijící v Česku?
Hodně cizinců, když se snaží kontaktovat s češtinou, používají české filmy jako učební pomůcku. Z nich se často snaží zorientovat i v kulturních reáliích. Pobavilo mě třeba, že pro mnohé je předobrazem českých Vánoc film Pelíšky.

I když se menšiny snaží přejímat naše tradice, některé si určitě zachovávají. Které to jsou?
Třeba mnoho srbských rodin udržuje tradici, podle které místo jehličnatého stromu mají o Vánocích doma větev dubu. Hlava rodiny ji na Štědrý den donese domů a tam ji pověsí. Ale nezdobí je jako my vánoční stromky. Setkala jsem se i se srbskou rodinou, která dodržuje zvyk, že na Boží hod ráno má do domácnosti zavítat takzvaný polaznik, silný a zdravý mladík. Ten do domu přichází s přáním a symbolicky s sebou přináší rodině všechno, co představuje. Ta rodina si za polaznika vybrala syna od českých sousedů. Je krásné, že si takhle udrželi svoji tradici, a zároveň s ní seznámili své známé Čechy. No a když mluvíme o Srbech, jen bych ráda upozornila, že jako pravoslavní slaví Vánoce o třináct dní později než my.

Předpokládám, že velké rozdíly v oslavách Vánoc menšin jsou v jídle.
Poláci mají dvanáct chodů. Poláci dělají víc úprav ryb, oblíbené jsou ryby v aspiku, připravují kompot z vařeného sušeného ovoce nebo dvě polévky, bílý a červený boršč. Národy bývalé Jugoslávie zase chystají takzvané srmy, což je vinný či zelný list s náplní. Když jej jedí jako postní jídlo, a pravoslavní velmi důsledně dodržují předvánoční čtyřicetidenní půst, náplň tvoří bulgur, pohanka či drobná zelenina. V nepostní úpravě listy plní mletým masem. Slováci a Maďaři zase připravují buchtičky z kynutého těsta, které se opečou a nechají ztvrdnout. Před podáváním se spaří horkým mlékem, dá se na ně máslo, mák a cukr. Názvů pro toto jídlo je víc, třeba pampušky, pupáky nebo bobalky.

Když už jsme u Slováků, což je nám velmi blízký národ, v čem se ještě slovenské oslavy Vánoc liší?
Kromě jídla téměř v ničem. Ale upozorňují, že české pojetí Vánoc je příliš civilní. Jednou ze slovenských tradic, kterou Češi nedodržují, ale Moraváci ji možná znají, jsou vánoční oplatky. Slovenské mívají většinou oválný tvar a na sobě vánoční motivy, chuťově se podobají hostiím. Jedí je s medem. Oplatky mívají i Poláci, u nich se ale pojí s tradicí, že hlava rodiny nechá všechny členy odlomit si z jejího oplatku. Lámání je spojené s proslovem, kde nejváženější člen rodiny nejen pronese přání zdraví a spokojenosti, ale i zhodnotí uplynulý rok. Poláci říkají, že takový proslov bývá velmi emotivní částí večera.

Jaká další menšina, kromě nám blízkých národů jako Slováci nebo Poláci, má Vánoce podobné českým?
Když jsem při výzkumu dělala rozhovory s respondenty, ptala jsem se jich i na to, jak trávili Vánoce v dětství. A třeba nejstarší generace Řeků si na žádné oslavy v domovině nevzpomněla. Pro tamní ortodoxní pravoslavnou církev totiž Vánoce nejsou tak důležité, jako Velikonoce. Když k nám tedy tito Řekové přišli, většinou po druhé světové válce kvůli občanské válce v Řecku, neznali vánoční stromky ani rozdávání dárků, dokonce nebyli o Vánocích zvyklí mít ani nějakou slavnostnější večeři. Proto prakticky přejali české zvyklosti. Mnohé řecké rodiny si teď nedokáží představit Vánoce bez kapra a bramborového salátu.

A co české Vánoce? Jaké tradice jsme v historii přebrali od jiných národů zase my?
Takových zvyků je hodně. Tradičně jich spousta pochází od německých národů mezi takové se řadí i vánoční stromek v domácnostech nebo skleněné ozdoby. Zajímavé je, že když se na konci devatenáctého století začaly v českých domácnostech zavádět vánoční stromky, někteří tehdejší národní buditelé to velmi těžce nesli, dokonce proti tomu veřejně vystupovali. Ale mnohé zvyky, které dnes dodržujeme, jsou pro nás už spíše jen zábavou, než aby sloužily svému původnímu účelu, tedy symbolickému zajištění hojnosti v hospodářství.

O jaké tradice jde?
Vánoce jako přelomové dny roku byly pro hospodáře velmi důležité. Vše, co se o Štědrém dnu stalo, mělo předurčit dění v následujícím roku. Třeba štědrovečerní hojnost jídla měla zajistit dostatek jídla v dalším roce. I zvířata v tento den dostávala lepší krmivo, aby prospívala. Hospodyně, která se starala o menší zvířectvo, třeba zase nesměla vstát od štědrovečerního stolu, aby jí dobře nesla drůbež. Dodržovaly se také různé předpovídací zvyky týkající se partnerství. Při nich nešlo ani tak o to, jestli se dívka vdá, ale za koho se vdá. Takže děvčata před dům sypala drobky od večeře a čekala, jaký pták si pro ně přiletí první. Holub znamenal ženicha sedláka, vrabčák chuďase. I lití olova mělo podobný význam, třeba odlitek tvaru jehly znamenal ženicha krejčího.

Existuje nějaká vánoční tradice, která je specifická jen pro jižní Moravu?
Třeba na Znojemsku se dělalo takzvané békání. Obecní pastýři na Štědrý den večer obcházeli domy a koledovali. Při tom jim asistovali místní chlapci, kteří bečeli a dělali pastýřovi stádo. Pastýř zpíval koledy, nebo práskal bičem. Mimochodem, na Štědrý den obecně se dělával velký hluk, troubilo se, střílelo ze zbraní, tlouklo něčím kovovým. Dnes lidé hodně používají o Štědrém dni pyrotechniku a mnoho lidí to chápe jako obtěžující, ale v minulosti byl štědrovečerní hluk vítanou záležitostí. Mnozí jej vysvětlovali jako oznámení narození Ježíše, měl však i další funkci. Jelikož byl Štědrý den natolik významný pro hospodářství, bylo mnohem důležitější, aby mu v takový den neškodily čarodějnice. A právě hluk démony odhání.

Jaké vánoční tradice dodržujete vy s rodinou?
U nás doma se Vánoce neobejdou bez koled. Zpíváme je u stromečku předtím, než si rozdáme dárky. Za ty pak vždy děkujeme Ježíškovi. Také si schováváme šupinu z kapra. U společné večeře neobsluhuji. Podle tradice, že hospodyně nesmí od štědrovečerní večeře vstávat, aby jí dobře nesla drůbež. A i když já žádnou nechovám, možnosti využívám a nechávám nás obsluhovat dcerou. Ale další tradice jako lití olova, krájení jablka a podobně vůbec nedodržujeme, nechodíme ani na půlnoční.

Takže se dá říct, že práci v podobě přinášení nějakých zvyklostí do rodiny si domů netaháte?
Rozhodně dodržování žádných tradic neprosazuji. Pro nás je důležité, že jsme všichni spolu a že celý den je navzdory vaření a různým přípravám klidný. Teď, když už jsou děti velké, mám o Štědrém dnu slavnostnější náladu, když se nemusím snažit zachovávat nějaké tajemství a tajně pašovat dárky, aby se o nich děti dozvěděly skutečně až pod stromečkem.