Masek, které se zanedlouho vypraví v průvodu na okružní pochod středem města, je kolem sto třiceti. Změť krojů se nakrucuje a účinkující si naposled opakují choreografii, kterou za chvíli předvedou v Paláci Šlechtičen Moravského zemského muzea, v Dietrichsteinském paláci, v Turistickém informačním centru v Radnické ulici a Domu Pánů z Lipé, kde se muzikanti na pochůzce zastaví.

Kolem koně stojí medvěd, smrtka a stará bába. Z plastových kelímků upíjí svařené víno a odkládají je na koňský hřbet. Doušky prokládají kousky slaniny, které si utrhují přímo z šavle jednoho z husarů. „Podívej Bobíku, masíčko," strká starší divák psa ke kousku slaniny, který spadl maskám pod nohy. Pudl se ale pokouší brzdit všema čtyřma a jen strnule bez hlesnutí zírá na černou kápi a mrtvolný obličej Morany. „Děláme to především pro mladé. Aby ani lidé z města nezapomněli na své kořeny a tradiční zvyky z vesnic," vysvětluje místostarosta Slováckého souboru Šafrán Ladislav Urbančík. Právě ten brněnský masopust každoročně pořádá.

V zápětí vyzývá na pódium všechny medvědy z davu. Tancem mají vyvolat plodnost přítomných dam, i Země. Medvědi si tanec užívají. Další den už se totiž podle tradic tancovat nesmí, jinak by pošlapaná zem neplodila. Za pódiem lidé v rychlosti dojídají poslední koblihy a připravují se na průvod. „Trochu klepu kosu," směje se smrtka. Pod kostýmem se ukrývá Hana Bičánová ze souboru Brněnský Valášek. „Mám jen tričko, mikinu a na něm kostým. Doufám, že se při chůzi trochu zahřeju. Zevnitř se můžu zahřát, až bude po všem. Před tím to máme zakázané," krčí rameny dívka. Urbančík je s akcí spokojen. „Každý rok máme vyšší návštěvnost. Loni jsme měli asi sto dvacet aktivních účastníků. Letos jich je nakonec mezi sto třiceti a sto šedesáti. A lidí, co se přišlo podívat stovky," počítá muž. Nejvíc ho těší účast dvou souborů, které se k jedenácti z loňských let připojili. Nejen mladí, ale i starší se už ale těší na večer. Masopust totiž končí v Dělnickém domě v Židenicích, kde účastníci pochovají basu a začnou se těšit na jaro.