V mém diáři vás nejdřív praští do očí zvýrazněné termíny lékařských prohlídek, doma úzkostlivě eviduji doklady o svém krevním tlaku za posledních pět let, znám všechny nepříjemné detaily o svém tělesném tuku a po své masérce pravidelně požaduji ujištění o uspokojivém stavu mé dokonale monitorované páteře.

Znám jen jedinou osobu, která zatím nebyla přinucena podrobit se klinické léčbě a projevuje snad ještě markantnější známky chorobného zveličování svých zdravotních obtíží než já. Je to jedna moje známá, která se mi svěřila, že když si udělala test na riziko srdečních onemocnění, podlehla představě, že ji novodobá metla lidstva rozhodně nemine. A to i přesto, že její skóre na škále rizika bylo výrazně podprůměrné. Když prý na srdeční onemocnění umírá až třetina všech Američanů, tak s tím může počítat kdekdo. „Chápeš, každý třetí, to už je přece skoro každý!“ vytřeštila na mě své velké ustarané oči, a jako by statistiky už sváděly nemilosrdný boj o její trénované mladé srdce, chytila se významně pod hrdlem. Abych ji utěšila, rychle jsem nás rozpočítala na prvá – druhá a osudnou trojku s politováním uštědřila pánovi u vedlejšího stolku kavárny. A poněvadž my moderní holky už jen tak na nějaké zaříkání nedáme, přidala jsem jako trumf poznatky z nastudované literatury.

„On totiž není Američan jako Češka,“ poučuji sebejistě, protože jsem naštěstí měla obávaná čísla o úmrtnosti nedávno v ruce. „Jednak si uvědom, kolik kilo hovězích prefabrikátů, čokoládových tyčinek, neskutečně slazených limonád a jiných výdobytků vyspělé společnosti každý z těch ohrožených Američanů spořádá. Přidej západní kulturu zaměřenou na výkon a stres, který z toho plyne. A teď to hlavní, sleduj mě.“ Dramaticky si odkašlávám, už dopředu se radostně chvěji, jak přítelkyni omráčím. „Říkáš, že to platí pro Američany, takže jen pro chlapy, knedlo!“

Má kamarádka byla lapena do osidel hormonálně nevyrovnané češtiny. Co si taky představit pod pojmem Američan? Jazyk český je údajně natolik bezpohlavní a rovnostářský, že mužským tvarem dokáže označit muže i ženy souhrnně. Někdy to tak ale nemá být, jako například v naší zprávě o severoamerických mužích, kteří mají kvůli nezdravým návykům a přehnané orientaci na úspěch nízkou očekávanou délku života. Jak se ale může člověk dovtípit, že přes vysokou úmrtnost Američanů zůstávají Američanky přece jen statisticky významně méně ohrožené?

Poslední dobou už se i v češtině objevuje snaha přechylovat tvary mužského rodu, pokud mají odkazovat k oběma pohlavím. Většina lidí si totiž při přečtení slova Američan vybaví nejdříve nebo výhradně muže. A není to jejich chyba, vždyť od toho, abychom označili ženu, máme slovo Američanka. Přechylování nás tedy může ochránit před vážným neporozuměním. Námitky, že je pak text neúnosně dlouhý, jen těžko obstojí proti zjištěním výzkumů, že například na inzerovanou nabídku práce pro zkušeného právníka se nepřihlásí leckterá kvalifikovaná a zkušená právnička. Nějak se na ni necítí.
Všechny průměrné české ženy stižené obavami z rizik srdečních onemocnění tak mohou zůstat v klidu. Ale je k tomu třeba umět číst statistiky a rozlišovat ženský a mužský rod. Já si na to už teď dávám velký pozor.
A nejen proto, že jsem tak hypochondrická.

Autorka je publicistka