Bém představil čerstvou ideu olympijských her v Praze, Juránek zareagoval nečekaně. Brno by mohlo uvažovat o hrách organizovaných blízkými středoevropskými městy společně s Vídní, Bratislavou, Budapeští. Nešlo ani tak o reálný návrh jako spíš o šťouch s podtextem: Musí se vše významné konat výhradně v Praze?
Dnes se hlavní město na možnost konání her vážně připravuje, a v Praze se děje další věc. Vítězný návrh architekta Kaplického na stavbu Národní knihovny je náhle odmítán. Jedním z argumentů, byť ne hlavním, je nedostatek prostředků. Oproti nákladům olympijským je přitom stavba chobotnice finanční jednohubkou.
Z Moravy se opět ozval hlas, tentokrát náležející primátoru Brna Romanu Onderkovi. Kaplického stavba se líbí a v Brně by nalezla vhodný prostor. Opět šlo spíše o šťouch, než o návrh s reálnou nadějí na úspěch. Zlaté pravidlo managementu totiž zní: rozhoduje, kdo má zlato. Zlato i moc k rozhodování nesídlí na soutoku Svratky a Svitavy. Také muka pražského odborníka, který by byl nucen přesídlit kamsi na venkov, jsou nepředstavitelná. Přední pražský právník před časem po odchodu z Ústavního soudu popsal barvitě své utrpení z brněnského pobytu. Jeho kritika Brna jako by vycházela z pocitů blízkých vyhnanci konečně opouštějícímu Sibiř.
Pražským pohledem „národní“ rovná se pražské. Představa, že by Národní knihovna, Národní stadion či cokoliv jiného národního mohlo být v metropoli dnes pouze moravského minikraje či někde jinde na venkově je prostě nemyslitelná. Primátorský šťouch z Brna by vnímavé mohl přimět k zamyšlení nad soudobými reáliemi.
Centralismus nemusí být vyhrazen pouze někdejšímu demokratickému. Různá brněnská seskupení by mohl pošťouchnout ke svornosti při prosazování a hájení zájmů města. Brno, zdá se, má dnes primátora, který se projevuje jako zdravý patriot, dokáže říci jasné slovo a nespočine snad záhy v měkkém poklidu senátorského křesla. To může při podpoře občanů města dost znamenat.
Praha usiluje o pořádání olympijských her a je nejisté, zda kandidatura bude přijata. Pokud ano, je jisté, že náklady ponese celá republika, zatímco profit už tak moc ne. Další osud chobotnice je dnes nejistý, jisté ale je že Národní knihovna nemůže stát jinde než na území hlavního města.
V době, kdy se v Praze rozhoduje o velkých místních projektech, rozhodlo se odtud o zrušení úspěšného Design centra České republiky, jedné z mála institucí celostátního významu se sídlem v Brně. Unikátní projekt Mezinárodního centra klinického výzkumu v areálu brněnské Fakultní nemocnice ve spolupráci s americkou Mayo Clinic se také chvěje v základech. Po rozhodnutí ministra zdravotnictví podrobit vše důkladné analýze se důkladně opožďuje.
Je pravděpodobné, že činnost Design centra v Praze převezme některá z četných zdejších institucí a stejně lze předpokládat, že náklady časem převýší ty, které jsou důvodem ke zrušení pracoviště v Brně.
S velkou pravděpodobností přijde Brno o prioritu ve zdravotnickém výzkumu. Předstiženo bude nejspíš Vídní, kde se připravuje obdobný projekt. Jistě už ani není, zda se spolupráce s Mayo Cliníc nakonec uskuteční.
Rozhoduje ten, kdo má zlato. To „své“ pevně drží a jen tak někam nepustí.
Autor je publicista
