Rychlý a strmý vzestup popularity profesora Švejnara naznačuje i něco jiného: úskalí přímé volby prezidenta. Volič má mít šanci poznat kandidáty za delší období. To je předpokladem odpovědné volby. Veřejné mínění bývá vrtkavé, ovlivnitelné, rychle se mění.

Vzpomeňme první volbu Václava Havla. Velká část veřejnosti ho zprvu téměř neznala, pro některé byl „uměleckou“, trochu extravagantní osobností. Iniciátoři jeho kandidatury byli možná sami překvapeni změnou, k níž zakrátko došlo. Za pár dní bylo Havlovo jméno skandováno na náměstích. Většině bylo náhle jasno, že je jediným možným kandidátem. Také jím byl. Vypovídala o tom jeho předchozí činnost a přispěl i určitý stud většiny z nás, kteří jsme byli víceméně mlčící, šedou většinou, zatímco aktivní odpor proti totalitě projevila hrstka, v níž Havel zaujímal klíčové místo.

Václav Klaus se ve vrcholné politice prosadil hned po pádu komunistického režimu. Stal se osobností oslavovanou, i odmítanou, nesporně však požívá neformální autoritu. Vytýká se mu všelicos, leccos i právem. Kontroverzní názory, za něž sklízí kritiku, mohou však být východiskem k diskusi spíše, než prosté přejímání názorů většinových či právě převládajících.

Kritika prezidenta není vždy věcná, někdy vychází z prosté averze. Vytýká se mu vlastenectví, hra na populistickou strunu, což je výtka na adresu nejvyššího reprezentanta státu a národa dosti absurdní. Poukazuje se na jeho stáří, byť je viditelně v kondici, kterou mu mohou závidět mladší. Připomeňme, že náš největší prezident Masaryk přišel na Hrad ve věku šedesáti osmi let, byl tedy starší než prezident současný.
Víme, co od Václava Klause můžeme očekávat, známe jeho osobní historii, můžeme zvažovat jeho přednosti i slabiny a předpokládat jeho jednání. V přímé volbě bychom se měli oč opřít.

Jan Švejnar je možná stejně kvalitním, třeba i lepším kandidátem. Je tu však ono „možná“. Vidíme sympatického, komunikativního, vzdělaného muže, osobnost která dosáhla úspěch v zahraničí. O jeho vlastnostech a politických schopnostech však moc nevíme. Neměli jsme šanci pozorovat a posuzovat jeho činy v delším časovém období. V minulých letech neprojevil výraznou vůli prakticky do naší politiky zasáhnout.

Některá politická uskupení by angažmá osobnosti jeho formátu jistě ráda přijala. V přímé volbě bychom se museli opřít především o pozitivní první dojem, kterým na nás kandidát působí. Dojem je někdy správný, jindy chybný, spoléhat se na něj příliš nedá. Vzpomeňme na obrovskou vlnu popularity a očekávání, které svého času vzbuzoval třeba Václav Fischer. Množství lidí ho tenkrát vidělo na nejvyšších místech. Jak to vidí dnes?

Vyhraje-li Švejnar, věřme, že dojem, který vzbudil, byl odrazem reálných kvalit a předpokladů pro pozici prvního občana země. Pokud na Hradě zůstane Klaus, měl by Švejnar v následujícím období aktivně zasahovat do politického dění.

Příště bychom mohli volit již na základě určité znalosti, ne pouhého dojmu. A přímou volbou!

Autor je publicista