Hlouček milovníků sladkostí postává v horkém odpoledni u několika sklenic s pumpou. Každá z nádob ukrývá jiný med a lidé lžičkou ochutnávají lipový, medovicový či řepkový. „Každému nejvíc chutná ten, na který je zvyklý. U nás je akátová oblast, proto nejvíce lidem chutná akátový. Ale třeba na Ukrajině pěstují lidé více pohanku. Nám ale med z ní může trochu vonět po močůvce,“ ukazuje včelařka Eva Grunová na sklenici s tmavou hustou tekutinou.

Ještě s ulepenou lžící v puse přechází někteří návštěvníci od ochutnávky k stánku s živou ukázkou. Na stole stojí dvě průhledné krabice plné čmeláků. „Na rozdíl od včel jim nevadí žít ve skupinách třeba po deseti v izolačních boxech. Ročně odchováme sedm set čmeláčích rodin, z čehož zhruba dvě stě je pro české pěstitele a zbytek pro zahrádkáře. Letos je zájemci měli zarezervované asi do tří minut,“ popisuje odborník.

Nedaleko stojí s rodinou i Martina Tmějová z Jiříkovic na Brněnsku. „Zaujali nás, protože neteř mluvila nedávno o tom, že by si je taky pořídila,“ vysvětluje.

Kromě létajících opylovačů zajímá především děti i jiný hmyz. „Je to taková vodní kulturistka. Ve vodě, když se dostane do stojaté vody, začne dělat kliky, aby ji kolem sebe rozvířila,“ popisuje mladý muž hmyz, který vytáhl zpod mikroskopu a drží jej v pinzetě před sebou.

Na rozloučenou si někteří odnáší neobyčejný suvenýr, stříbrnou minci, kterou si sami vyrazí. „Dej pořádnou ránu!“ povzbuzují své děti rodiče u stánku s kladivem. Když se jim dílo podaří a minci skutečně orazí, sevřou ji v malých rukou a se spokojeným úsměvem odchází.