Světelný kužel zářící z malé místnosti za kinosálem kina Art dopadá na plátno. Ve světle nad hlavami diváků se vznáší drobné částice prachu. Na promítání Jany Eyrové přišli fanoušci anglické literatury a hlavně téměř zapomenutého promítání na analogových pásech. „Jsme jedno ze dvou brněnských kin, které promítají na pásech. Film přijde v krabicích na kotoučích. Pás celovečerního filmu má přes tři a půl kilometru," vysvětluje dramaturg kina Milan Šimánek.

Promítárna v Artu
- kino Art je jedno ze dvou brněnských kin, kde promítají i analogové filmy
- promítací místnost je v zadní části kinosálu
- vybavená je i technikou na projekci digitálních filmů
- místnost je odhlučněná a klimatizovaná

Film je rozdělený na kotouče zhruba po dvaceti minutách. Nejprve musí promítač Vacl pás z kotouče převinout. Pak jej nasadí na jeden z promítacích strojů. Nastaví správný objektiv na příslušný formát, zapne lampu a může začít promítat. Přístroj začne hučet a za chvíli vytopí místnost zhruba na pětadvacet stupňů Celsia. „Motor i lampa vydávají teplo. Na vrchu promítačky je odsávání. Diváci nic nepostřehnou, protože zdi místnosti jsou odhlučněné," říká Vacl a ukazuje na kovové obložení.

Jako promítač už pracuje sedmým rokem, filmové kotouče přepíná manuálně. Zkušený divák jejich výměnu pozná. „V určitém okamžiku vidí lidé na plátně vpravo nahoře kolečko nebo čtvereček. Když se značka objeví poprvé, nastartovala se druhá promítačka. Když podruhé, už se promítá z druhého stroje," popisuje.

Film na analogovém pásu nikdy nemá tak čistý obraz jako digitální. Jeho kouzlo je podle Šimánka spíše v zážitku a všímání si nedostatků. „Po masivním přechodu na digitální projekci kolem roku 2011 je shánění analogových filmů stále těžší. Nejsou to novinky a postupně mizí z distribuce," dodává.

Rizik promítání na analogový pás je několik. Film může mít špatně nastavený zvuk nebo barvu. Promítač pak nasadit na promítačku objektiv na jiný formát či film špatně doostřit. S každou projekcí se zhoršuje kvalita pásu. „Největším nebezpečím analogů byla sběratelská vášeň promítačů. Sbírali třeba záběry, kdy se ve filmu objevil režisér. Když zmizí jedno okénko, divák to nepozná. Když to udělá deset filmařů, tak už chybí celé scény," upozorňuje Šimánek.