Franta Kocourek že umřel? To bude zase další jeho fór. Jen málokdo věřil tomu, co se stalo přesně před dvaceti lety. Byla to ale pravda. Při obědě na dovolené ve Víru na Žďársku položil Kocourek svému příteli hlavu na rameno a zemřel. Ve čtyřiačtyřiceti letech mu selhalo srdce.

„V té době jsem míval pravidelná vystoupení na Kraví Hoře. Franta řekl, že nemůže přijít, protože jede natáčet do Prahy. A místo toho jel na dovolenou, z níž se už nevrátil,“ vzpomíná country zpěvák Waldemar Plch. Od smrti legendárního brněnského siláka, herce, recesisty, mystifikátora i velkého znalce brněnského hantecu Františka Kocourka dnes uplynulo přesně dvacet let.

Začátek v Rakousku

Narodil se 21. února 1947 v brněnských Řečkovicích. Od dvanácti let posiloval v zápasnickém oddílu brněnské Zbrojovky a v tréninkovém středisku v Pisárkách. Vyučil se písmomalířem, ale na konci šedesátých let už předváděl silácké kousky po rakouských barech a kabaretech. Při svých představeních ohýbal železo, rozhýbal v zubech automobil, nechal si na hrudi rozbíjet kameny nebo trhal celé balíčky karet.

V sedmdesátých a osmdesátých letech už jej znalo celé Brno. „Byl všude, kde se něco dělo. S každým se hned spřátelil. Doslova spojoval lidi. Seznámil profesora s kopáčem a našel pro ně společné téma, takže ti dva pak strávili hodiny v družném rozhovoru,“ popisuje zpěvák Plch.

Vedle fyzické síly vynikal i bavičským a vypravěčským talentem. Všichni mu odpouštěli věčné legrácky, které proslavil ve svých vyprávěních Miroslav Donutil. „Jeli jsme na vystoupení a najednou prý abych zastavil. František si to namířil k prvnímu domu, který uviděl, přečetl si jméno na zvonku a zazvonil. Otevřela paní a Franta jí povídá, jestli nám může zavolat manžela. Že jsme s ním byli na vojně a chceme ho pozdravit. Když jsme pak odjížděli, ten člověk by odpřisáhl, že jsme s ním skutečně odžili vojnu. Franta ale nebyl lhář. Byl prostě pábitel. Jeho humor nabourával normalizační šeď,“ zdůrazňuje Plch.

K jeho nejznámějším kouskům patří, jak ze svého přítele, mentálně retardovaného zpěváka Rudyho Kovandy, málem udělal Zlatého slavíka. Těsně před vyhlašováním ale v Praze na Kocourkovu iniciativu přišli. „Cenzura pak Kovandovo vítězství nad Karlem Gottem zamlčela. Do téhle akce se zapojilo i celé tehdejší Divadlo na provázku. V tomto případě nebyl jen recesistou, ale konceptuálním umělcem,“ myslí si ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý.

Právě s Divadlem na provázku jsou spojené Kocourkovy nejznámější role. Přišel do souboru v roce 1974, aby zahrál Kapitána v inscenaci Petera Scherhaufera Commedia dell´arte. „Do role vnesl svou osobitou italštinu a silácké kousky. Třeba uchopil do zubů opasek Bolka Polívky coby Harlekýna a nosil jej po pódiu,“ vzpomíná Oslzlý.

Proč zemřel tak brzy? Může za to nejspíš jeho zběsilé životní tempo. „Při pitvě mu na srdci našli několik jizev. Zřejmě prodělal víc infarktů, o kterých ani nevěděl. Nebyl nikdy nemocný, ale nešetřil se. Měl namáhavou práci a neznal odpočinek,“ říká Plch.

Silák František Šebela: Toužil jsem umět to, co on

ROZHOVOR – Při pohledu na Františka Šebelu se zdá, že smrt Franty Kocourka byla skutečně jenom žert. A že legendární recesista žije dál. Silák Šebela je Kocourkovým téměř věrným odrazem. Předvádí stejné kousky, ve stejném kostýmu, vzhledem vypadá jako Kocourkův mladší bratr.

„Už léta se ale snažím přijít na to, jak dokázat roztrhat balíček karet,“ říká dvaatřicetiletý muž z Popůvek u Brna.

Kdy jste poprvé viděl Frantu Kocourka?
V roce 1987 nebo 1988. Táta mě vzal na jeho vystoupení. Osobně jsem se s ním ale nikdy neseznámil.

Proč jste se rozhodl jít v jeho stopách?
Když jsem viděl jeho první vystoupení, řekl jsem si, že toto chci jednou dělat. Vyzařovalo z něj něco působivého. Učaroval mi na první pohled. Dnes si plním dětský sen.

Umíte všechny jeho kousky?
Bohužel ne. František měl učitele a zřejmě i díky němu dokázal věci, na které zatím nestačím. Léta se snažím přijít na to, jak dokázal v ruce roztrhat balíček karet. Také netuším, jak mohl stočit podkovářský hřebík jen prsty.

Jak na vás reagují lidé, kteří Kocourka znali?
Dobře. Pamětníci mi gratulují. Podle nich je dobře, že Františkovo umění někdo vzkřísil.

Jsou vystoupení hodně náročná?
Mé tělo je zvyklé na velkou zátěž, přesto je to namáhavé. Čím víc vystoupení mám, tím déle pak odpočívám. Přes zimu a na jaře je jich méně, tou dobou proto hlavně nabírám sílu. V létě vystupuji třikrát až čtyřikrát do měsíce, téměř každý víkend. To jsem potom sedřený celý zbytek týdne.

KLÁRA ŽIDKOVÁ