Již za jeho života mu jako poctu v jeho rodných brněnských Tuřanech odhalili pamětní desku. Dnes je to přesně pětasedmdesát let.Podle brněnské historičky Mileny Flodrové je velmi neobvyklé, aby pamětní desku měla žijící osobnost. „Za první republiky to zřejmě šlo. Dnes to nedovoluje ani zákon,“ podotkla Flodrová.
Krejčí tak dokonce schvaloval samotný text na desce. „Sám ovšem s poctou nesouhlasil. Odmítl se zúčastnit i slavnostího odhalení. Přijel do Tuřan, až po něm. A to se u jeho rodného domu sešla celá tehdejší generalita,“ sdělil rodák a pamětník z Tuřan Miroslav Kopecký.
Deska na domě ale zůstala jen dva a půl roku. Těsně před příchodem nacistů v březnu 1939 ji z domu sundali. „Kvůli tomu, aby ji Němci nezničili. V domě ji schovávali až do roku 1957. Pak ji přesunuli do domu jeho neteře v tuřanské Šípkové ulici,“ doplnil Kopecký.
Pamětní deska Krejčího totiž zůstala schovaná i po celou komunistickou éru. Na dům se vrátila až v září 1996. „Hrdinové jeho typu z první a druhé světové války většinou smýšleli prozápadně. Proto se komunistům nehodili. Desku by určitě nepovolili,“ myslí si Flodrová.
Krejčího v roce 1950 degradovali na řadového vojína. „Pracoval pak jako dělník v továrně na knoflíky,“ doplnil Kopecký. Krejčí zemřel v roce 1972 jako řadový vojín. Hodnost generála získal zpět až posmrtně v roce 1990.
