Právě Co je to život? Je název přednášky jednoho ze dvou držitelů Nobelových cen, kteří do Brna zavítali. U dveří do přednáškového sálu to vypadá, jako kdyby se tam rozdávalo něco zadarmo. Mladí, staří, ženy, muži, vysocí, malí, všichni si chtějí poslechnout sira Paula Nurse. Drobného chlapíka s věčným úsměvem a Einsteinovským účesem. A také držitele Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství.

Nurse spolu s kolegy jako první popsal jev zvaný buněčný cyklus. Konkrétně dokázal, že jeho zákony jsou stejné pro rostliny, zvířata i lidi. Jedná se o objev, který měl zásadní vliv na vnímání léčby rakoviny. „Mendel je otec genetiky,“ zahajuje řeč. Sál ve zlomku vteřiny utichá. „jako genetik jsem tudíž chtěl vidět místo, kde učinil své převratné objevy. Poprvé jsem do Brna přijel v roce 1981 a od té doby se sem rád vracím…“ vypráví nobelista.

Celá konference je oslavou Gregora Johanna Mendela. Podle vědců si totiž málokdo uvědomuje jeho význam pro vědu. Bez Mendela by nebylo moderní medicíny ani moderního zemědělství. „Mendel zásadně změnil náš pohled na život a svět. Svým významem patří mezi velikány jako Charles Darwin nebo Albert Einstein. Cesta do Brna je proto pro genetika jako pouť do Mekky!,“ líčí Diana W, Bianchi, ředitelka amerického národního institutu pro zdraví dětí a vývoj.

Genetická konference je vyvrcholením oslav dvoustého výročí Mendelova narození. Jeden vědec mluví o evoluci, další o genetice rostlin a živočichů. „Byla jsem na přednášce ohledně variace lidského genomu Jana Korbela. Mapuje lidský genom, zkoumá mutace a další změny a snaží se zjistit, jaký mají dopad na jedince, včetně nemocí - rakoviny. Připadám si tady jako dítě v cukrárně,“ svítí nadšením oči například bioložce Markétě Ryšavé.

Žhavý obor

Obrovským tahákem konference je vědecká hvězda z českým původem. Thomas R. Cech je biochemik, který v roce 1989 obdržel Sidneym Altmanem za chemii. Cech hovoří o aktuálně žhavém vědeckém oboru – epigenetice. Ta sleduje způsoby jakými se mění genová exprese. Například v brněnském CEITECu takto na přeživších holokaustu a jejich potomcích zkoumali, zda a případně jak se dědí těžká traumata.

Rovněž Cech začíná povídáním o Mendelovi. „Jeho odkaz je tak hluboký, že se v anglickém jazyce dodnes používají termíny odvozené od jeho jména. Představa opata studujícícho hrách v zahradě kláštera může být navíc i dnes inspirující pro mladé lidi, kteří chtějí zkoumat a pochopit přírodní zákonitosti tohoto světa,“ zamýšlí se nobelista.

A tak to jde dále. Přednáška za přednáškou, myšlenka za myšlenkou. Někdy ve vzduchu bývá cítit napětí, jindy radost, očekávání. Tady je hmatatelná zvídavost, touha po poznání, odpovědích, pochopení světa. Vlastnosti, kterými se pyšnil i Gregor Johann Mendel. „Můžete být hrdí, že Mendel pobýval ve vašem městě. Málokdo měl pro dnešní vědu takový význam jako on. Nejen svými objevy, ale i zápalem. Zažil mnoho selhání a ostatně se proslavil až po své smrti. On se ale vždy oklepal, vytrval a za to mu musíme být vděční. Jeho houževnatost dávám za příklad i studentům. Mendel je důkaz, že selhání je krok na cestě k poznání a úspěchu,“ uzavírá Diana W. Bianchi.