Ohňostrůjci návštěvníky už tradičně nezklamali. Nad hladinou předvedli podívanou, na jakou člověk nezapomíná. Možná na ni ale nezapomínají ani živočichové žijící v přehradním jezeře. Nesmysl? Podle některých ekologických aktivistů nikoli. Nicméně už brzy bychom měli být chytřejší, neboť odpověď na otázku začínají hledat odborníci. Na nich bude, aby rozhodli o vítězi klání mezi rybami a ohnivými hrátkami.

Bez divadelní scény a kulis, ale o to dramatičtěji pokračoval i minulý týden smutný kuřimský příběh. Po týraném Ondrovi, hledané Aničce, pohřešované Barboře a obelstěném novináři oživil děj kauzy plné nečekaných zvratů konečně i skutečný herec. Jakou roli v dramatu hraje, však zřejmě ví jen on sám. A možná ještě policisté, jenže o tom se dá chvílemi docela s úspěchem pochybovat. Mlčí totiž stejně důsledně a vytrvale jako ty ohňostroji ohrožované ryby v přehradě. Jeden z nich si ale na žádnou rybu rozhodně nehraje, spíše se zhlédl v tiché poště. Prakticky denně o tom alespoň přesvědčuje čtenáře jistého deníku.

V jakousi džungli před tabulí se začínají měnit některé třídy základních škol. Překvapivě ne zásluhou žáků, ale jejich kantorů. Po učiteli na Brněnsku, jenž fackou protrhl školačce ušní bubínek, teď zabodovala jeho kolegyně v krajském městě. Na své žáky sice ruku nevztáhla, zato přišla do hodiny v hodně podroušeném stavu. Děti se tím zřejmě chvíli dobře bavily, ale pak toho už začalo být moc i na ně. Není divu. Poslouchat bláboly člověka, jenž má v krvi více než tři promile alkoholu, není nic příjemného ani pro otrlého dospělého člověka, zvyklého na ledacos.

Na ledacos byli v minulosti zvyklí i lidé chodící na fotbalový stadion za Lužánkami. Nemohly je překvapit špatné výkony hráčů, bitky a jiné výstřelky takyfanoušků, ani dopravní chaos po zápasech. Překvapení a možná šoku se dočkali až teď. Na rozpadajících se a trávou zarůstajících tribunách vznikají pornografické fotografie, jež jsou k vidění na internetu. Provokativně pózující aktéři jako by se už nemohli dívat na to, co se za Lužánkami děje. Či vlastně spíše neděje. A nebo je to všechno jen náhoda a obyčejné krácení si dlouhé chvíle?

Dlouhou chvíli si rozhodně nekrátil jeden z šikovných brněnských studentů. Naopak šel cílevědomě za svým. Výsledkem je automatický robot, který v podstatě sám chytá ryby. Karel Čapek by se zřejmě nestačil divit. Třeba se budeme divit i my, co všechno se ještě dá zrobotizovat a zautomatizovat, v čem nás mohou úspěšně zastoupit a nahradit stroje. Dokonce i v tom…