Většina lidí zná Mendela pod opačným pořadím jeho jmen. Správná je však varianta, která uvádí nejdříve jeho řeholní jméno Gregor. Budoucí slavný vědec byl totiž i významný klerik. „Mendel se narodil v roce 1822 na severu Moravy v Hynčicích v rolnické rodině. Po studiích opavského gymnázia a Filozofického ústavu v Olomouci přišel v roce 1843 do Brna. A tam už také zůstal,“ uvedl ředitel Mendelova muzea Ondřej Dostál.
Jeho velkým štěstím bylo, že nastoupil jako novic do augustiniánského kláštera na Starém Brně, kde se tehdy soustředila většina brněnské inteligence. Nadšení pro vědu mu vnukl například tehdejší opat Cyril František Napp nebo kněz František Matouš Klácel. V mládí navštěvoval kromě teologického semináře i přednášky o ovocnářství, vinařství a zemědělství.
„Jako kněz pracoval Mendel také v nemocnici. To ho ale velmi vysilovalo, z čehož onemocněl. Opat Napp ho proto uvolnil a Mendel nastoupil do Znojma jako učitel na gymnáziu, poté pracoval i v Technickém učilišti v Brně,“ pokračoval Dostál.
Ačkoliv se Mendel věnoval mnoha činnostem, dodnes si ho připomínáme kvůli jednomu rozsáhlému výzkumu. „Mendel objevil a zformuloval základní zákonitosti objasňující, jak rodiče předávají svým potomkům vlohy, čili geny, pro různé znaky. Shrnul je ve stěžejní práci Pokusy s hybridy rostlin.
Mnoho uznání
Přestože vycházel pouze z pokusů na hrachu, platí jeho principy nejen pro rostliny, ale i pro živočichy včetně člověka. Na jejich základě pak vznikly od počátku 20. století další objevy, které tyto poznatky potvrdily a dále rozvíjely,“ vysvětlila Mendlův příspěvek světové vědě přední brněnská bioložka Jiřina Relichová.
Každý, kdo chce alespoň trochu proniknout do tajů dědičnosti, musí základní mendelovské principy znát. „Například v evropské populaci se rozšířila jedna z jednoduše dědičných lidských chorob – cystická fibróza. Dědí se stejně jako zelené zbarvení semen hrachu,“ dodala Relichová.
Podle ní lze proto Mendela zařadit k nejvýznamnějším objevitelům, například po bok Alberta Einsteina. Důkazem toho je, že za poměrně krátkou dobu ovlivnily jeho objevy všechny oblasti biologie.
Ve své době však Mendel nalezl uznání jen jako opat, šikovný učitel a tajuplný vědec, který dělal v zahradě jakési pokusy. Předběhl totiž dobu o několik desítek let. „Šest let po vydání Darwinovy teorie přednášel Mendel o svých výzkumech. Nikdo z posluchačů nepochopil obsah jeho teorie. Stejně tak nikdo z přírodovědců, kteří dostali do rukou sborník Přírodovědného spolku s Mendlovou prací, si neuvědomoval, že má před sebou dílo, které se stane po roce 1900 základem nového vědního oboru,“ podotkl autor monografie o Mendlovi Vítězslav Orel.
Po přelomu století, necelých dvacet let po Mendlově smrti, začali vědci pronikat do zákonitostí dědění genů a předpokladů, které objevil. I dnes se s nimi seznamují lidé po celém světě. „Například v učebnicích japonských středoškoláků je obrázek Mendelova včelína a američtí vysokoškoláci podrobně studují původní objevnou Mendelovu práci o hybridech rostlin,“ vzpomněla Relichová.
Také do Mendelova muzea v Brně a do oddělení Moravského zemského muzea Mendeliana, které schraňují většinu pozůstalosti a šíří jeho vědecký odkaz, se sjíždějí lidé ze všech kontinentů. Každoročně se koná v Brně několik konferencí, které mají v hlavičce Mendlovo jméno. Například setkání matematiků, strojařů a elektrotechniků pořádané Fakultou strojního inženýrství Vysokého učení technického se jmenuje přímo Mendel.
Zakladatel genetiky se však nevěnoval jen křížení hrachu. Jeho další činnost byla významná hlavně pro svou dobu. „Přejímal vedle povinnosti pečovat o hospodaření kláštera a duchovní působnosti i funkce v zemském sněmu a v Hospodářské společnosti. V roce 1878 se stal meteorologickým pozorovatelem v Brně, stal se i ředitelem Moravské hypoteční banky,“ vypočetl další Mendelovu činnost Orel.
Křížil také včely
Většinu času ale Mendel věnoval vědě a přírodě. Zabýval se včelařstvím, byl aktivním členem chovatelů včel, pokoušel se je i vhodně křížit, aby byly odolnější. „V roce 1871 postavil velký včelín v zahradách kláštera. V areálu měl také rozmístěné meteorologické měřící přístroje. Věda o počasí ho také velmi lákala a zaujala, díky pečlivým měřením napsal několik odborných prací,“ dodal Dostál.
Gregor Johann Mendel zemřel 6. ledna 1884 ve věku dvaašedesáti let. „Podlehl vleklé chorobě ledvin a srdce. Při slavnostním pohřbu o tři dny později se účastníci loučili s představeným významného kláštera, který působil i v řadě jiných institucí. Na jeho vědeckou práci poukazovaly jen stručné vzpomínky v různých časopisech. Nikdo si tehdy neuvědomoval, že odešel mimořádně významný přírodovědec, s jehož jménem se po roce 1900 stane Brno známé v celém kulturním světě,“ píše Orel.
Z jedné z mála poznámek k životu, které po sobě tento uzavřený, cílevědomý a pilný vědec zanechal, však lze usoudit, že neumíral s pocitem nezdaru a marnosti.
„I když jsem musel ve svém životě prožít řadu trpkých chvil, musím přiznat, že krásné a dobré převládlo. Moje vědecká práce mi přinášela hojně uspokojení a jsem přesvědčen, že ji zanedlouho celý svět uzná,“ správně předvídal ve svých zápiscích Gregor Johann Mendel v roce 1883.
close
zoom_in
Vědcovo jméno nese také vlak
Brno - Jméno slavného vědce Gregora Johanna Mendela nešíří do povědomí jen učebnice genetiky. Jeho odkaz předávají Brnu i světu také studenti, polárníci, strojvedoucí, dokonce i plány měst.Pokud Brňan uslyší jméno zakladatele genetiky, vzpomene si na jedno z nejvýznamnějších náměstí v Brně. „Teprve od roku 1900, kdy vědci potvrdili závěry Mendelových pokusů, se začala ve světě rozvíjet věda o dědičnosti, které dal anglický přírodovědec William Bateson název genetika. Bateson probudil v Brně zájem o Mendelův odkaz a osobnost. Město vyhlásilo mezinárodní sbírku na postavení jeho pomníku. Když jej v roce 1910 odhalovali, byla to velká slavnost, na kterou se sjeli nejvýznamnější evropští přírodovědci. Klášterní náměstí, kde pomník stál, přejmenovali na Mendlovo náměstí,“ objasnila dobu a okolnosti vzniku názvu brněnská bioložka Jiřina Relichová. I když Mendel působil dlouho ve Znojmě a často zajížděl na statky do Šardic a Hvězdlic, z jihomoravského místopisu ho připomíná už jen Mendlova ulice v Břeclavi.
Název a kniha
Druhou automatickou asociací Brňana při vyslovení jména genetika je Mendelova univerzita. Škola postavená v Černých Polích v roce 1919 však převzala jeho jméno v nedávné historii. „K přejmenování z Vysoké školy zemědělské na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu došlo v roce 1995, od letoška jsme přijali zjednodušené jméno Mendelova univerzita,“ objasnila vývoj názvu mluvčí školy Kateřina Brettschneiderová. Jako výraz úcty k Mendlovi vydala loni univerzita knihu J. G. Mendel, jeho hybridizační objevy a jejich význam.
Také Masarykova univerzita si klade za cíl uchovávat a rozvíjet Mendelův odkaz. „Z toho důvodu jsme v roce 2007 převzali pod svou správu například Mendelovo muzeum. Po zakladateli genetiky jsme pojmenovali také antarktickou stanici, kterou jsme v roce 2005 dokončili na ostrově Jamese Rosse,“ připomněla mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.
Ke jménu Mendela se nehlásí jen biologové, ale také medici. Proto jeho jméno nese například i nové, loni na podzim založené centrum pro vzdělávání v biomedicíně, bioinformatice a biologii.
Po slavném brněnském vědci se však jmenují i objekty, které s jeho prací nesouvisejí. O půl deváté ráno například denně vyjíždí z Prahy expresní vlak do Vídně s názvem Johann Gregor Mendel. Vlak projíždí i Brnem, osudovým městem vědce.
close
zoom_in
Průvodkyni udivil pečlivostí a pílí
Brno - S Gregorem Johannem Mendelem tráví zhruba týden měsíčně. Vysvětluje velkolepost jeho objevů a seznamuje s badatelem děti, mládež i dospělé. Dvaadvacetiletá studentka oboru molekulární biologie a genetika Zuzana Hanzelková (na snímku) ve volných chvílích provádí návštěvníky brněnského Mendelova muzea.Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity studuje třetím rokem. „S Mendelem mě pojí i to, že pocházím ze severu Moravy. Slyšela jsem o něm už na gymnáziu v Příboře, ale to byly jen základní informace, i když je jeho rodná vesnice Hynčice nedaleko. Blíže jsem se s tímto vědcem seznámila až na vysoké škole,“ říká studentka.
Mendelova osobnost a hlavně jeho svědomitá práce ji fascinovala. „Byl neuvěřitelně všestranný, věnoval se mnoha oborům, šlechtění rostlin bylo spíše jeho koníčkem. Přesto si pečlivě vedl záznamy o tisícovkách semínek, vše svědomitě zapisoval. Jinak by vlastně na své objevy nepřišel,“ uvažuje Hanzelková.
Pro genetika je vůle inspirující i motivující. Mendel se věnoval křížení hrachu tisíce hodin, aniž si byl jistý úspěchem. „Stanovil si teorii a vytrvale zkoušel, zda funguje. To je na něm asi nejúžasnější,“ upozorňuje budoucí genetička.
K práci v muzeu se dostala náhodou. „Když jsem viděla inzerát, že muzeum hledá brigádníky, neváhala jsem ani chvíli. Bylo mi jasné, že tu práci využiji ve škole i v budoucí profesi. Navíc můžu lidem vysvětlit, co je o genetice zajímá, a také vyvrátit některé mýty,“ myslí si studentka. Snad proto některé skupiny návštěvníků požadují, aby je prováděla právě ona. V současnosti se dotazy týkají hlavně geneticky modifikovaných rostlin a potravin.
Právě Mendelovy pokusy daly o více než sto let později vzniknout úpravě DNA potravin. Každá jednotlivá buňka získá jiné vlastnosti, které předává dál. Genetika má i řadu dalších uplatnění. „Je to nejprogresivnější biologický obor, proto jsem si jej vybrala,“ říká studentka Hanzelková.
