Na poli u Přibic je odkrytá plocha patnáctkrát patnáct metrů, jedná se o největší odkryté pohřebiště Habánů na našem území. Studenti antropologie z Masarykovy univerzity tu odhalují hroby v místě už čtvrtý rok. „Letos máme přes dvacet nových skeletů, dohromady jich je už šestadevadesát,“ poznamenal vedoucí výzkumu Tomáš Mořkovský. V dalších sezonách plochu výzkumu chtějí rozšířit. Celkové odhady počtu pohřbených jsou podle něj kolem tří set až čtyř set lidí.

Habáni byli šikovní řemeslníci, kteří to uměli s noži, keramikou, vínem nebo třeba hodinami. Díky tomu, že měli společné finance a byli skromní, si také dokázali za ta léta našetřit určité bohatství. „Nikdo nedělal na sebe, ale dělali na svou komunitu. Takže když se vydělali peníze, šlo to na všechny,“ vysvětlil jejich systém hospodaření přibický starosta Miroslav Effenberger.

V blízkosti pohřebiště stojí restaurace U Vdolečka, kde vaří její majitel Zdeněk Venka. „Ty tři týdny máme vždy více hostů. Chodí sem pokaždé stejná parta lidí,“ sdělil Rovnosti. Při cestě autem nebo na kole pravidelně vídá studenty, jak kopou na nalezišti. Podle Venky by místo přilákalo více lidí, kdyby se z pohřebiště udělala památka.

K tématu Habánů má co říct i přibický historik František Veleba mladší. Habáni byli podle něj svým způsobem života určitá kuriozita. „Žil tu dokonce jejich asi nejslavnější představený Petr Walpot. Jeho knihy se stále ještě vydávají a podle kronik tu zemřel, takže by tu měl být i pochovaný,“ dodal Veleba.

Určit, která z koster je Welpota, ale nebude pravděpodobně možné. Habáni totiž pohřbívali všechny stejně skromně, a to bez předmětů, které by naznačovali, kým daný člověk zaživa byl. „Měli velmi jednoduché pohřbívání. Našli jsme jen špendlíky, součásti zapínání oděvů, hřebíky a háček babka, který používají dodnes,“ vylíčil Mořkovský.

I když byli Habáni vnímání v určitém smyslu jako kult a lidé se jich snažili zbavit nebo je obrat o jejich bohatství, na druhou stranu byli šikovní nožíři a hodináři. „Dováželi je dokonce na císařský dvůr do Vídně,“ poznamenal Effenberger.

Veleba také dodává, že byli autoři dřívějších hodin v brněnské Měnínské bráně.

Komunitě se u Přibic dařilo až do roku 1620, kdy nad potřebou mít v blízkosti šikovné řemeslníky převážila chamtivost po jejich bohatství. „V červenci 1620 sem vniklo císařské vojsko a zabili tady a zranili dvaasedmdesát Habánů včetně žen a dětí, které pak byli následně pohřbeny na pohřebišti tady u nás v Přibicích,“ řekl Effenberger. Do té doby mohl mít přibický dvůr podle odborníků i na šest set lidí.

Když je v sedmnáctém století vyhnali z Moravy, kočovali na Slovensko a přes Turecko až do Kanady, kde se usadili a dodnes tam fungují. „Habáni byli opravdu skromní. Dokonce nenosili ani knoflíky nebo opasky, protože to na ně bylo moc parádní. To přežilo dodnes a v Kanadě nosí všichni kšandy,“ dodal Mořkovský.

KAROLÍNA STÁRKOVÁ