Hanba! zhodnotili odboráři kroky vlády

Chceme sociální spravedlnost, nechť jde elita příkladem! Dost bylo Kalouska! Naše platy nejsou žert, ať Vás vládo vezme čert! Takovými vzkazy vyzdobili své transparenty nespokojení státní zaměstnanci, kteří přišli ve středu demonstrovat před brněnské Janáčkovo divadlo. Sešly se jich tam dva až tři tisíce, brněnské shromáždění bylo podle odborů nejpočetnější v celé zemi.

Oficiální začátek stávky je nahlášen na dvanáct hodin a pět minut. Už před půl dvanáctou však prostranství zdobí transparent s nápisem „Odbory, obhájci vašich práv!“, ke kterému se postupně trousí první účastníci demonstrace.

Před dvanáctou hodinou už je prostranství téměř zaplněné, ozývá se pískot píšťalek, dunění bubnů i zvuk sirén. Přesně pět minut po dvanácté hodině zahajuje šéfka jihomoravských odborářů Stanislava Slavíková oficiální demonstraci a téměř okamžitě předává slovo odborářům z Rakouska.

Ti přijeli podpořit své české kolegy, někteří ze stávkujících si však proslov tlumočený z němčiny nechtěli nechat líbit. „Proč mám poslouchat ty kecy v němčině a požadavky Rakušanů. Přišla jsem podpořit české odbory, tohle nemám zapotřebí,“ rozčilovala se blondýna v červeném kabátě těsně před tím, než stávkové shromáždění znechuceně opustila.

Po proslovu Rakušanů se slova ujímá předseda školských odborů František Dobšík a další odboráři. „Vláda nás chce potrestat dvakrát. O deset procent sníží platy a zruší věkový automat. A ještě nám podsouvají, že jsme proti reformám, což není pravda. Chceme jen udržet sociální soudržnost společnosti,“ hřímá Dobšík.

Největší vášně vyvolává v davu nespokojených státních zaměstnanců projev Jiřího Jakubce z brněnské filharmonie, který lidem připomene platy politiků. „Dočetl jsem se, že základní plat poslance se od ledna sníží z devětapadesáti na šestapadesát tisíc korun, ministři si sníží plat ze 112 na 106 tisíc korun měsíčně,“ vypočítává Jakubec.

Lidé na zmínku o platech takové výše reagují jako býk na rudý hadr.

„Hanba, hanba, hanba!“ skanduje zaplněné prostranství jako jeden muž.

Ohlas mezi lidmi má i vystoupení primářky Lenky Doležalové z brněnské úrazové nemocnice. Ta se stávkujícím snaží přiblížit důvody, které vedou lékaře k podávání výpovědí v akci Děkujeme, odcházíme. „Jsme unavení, je nás málo a nestíháme. Výpovědi nepodáváme lidem, ale vládě,“ vysvětluje Dolažalová.

O kritické situaci ve zdravotnictví mluví i zdravotní sestry, které k Janáčkovu divadlu přišly například z brněnské úrazové nemocnice nebo z nemocnice v Blansku. „Mladí lidé mohou odejít do zahraničí, ti starší už jsou však kvůli rodině a dalším věcem většinou v pasti,“ hodnotí například čtyřicetiletá Marcela Procházková.

Pracuje jako sestra na anesteziologickém a resuscitačním oddělení a s dvacetiletou praxí nyní bere měsíčně přibližně dvacet tisíc korun čistého. „Pokud opravdu dojde k desetiprocentním škrtům a zrušení příplatků za odpracovaná léta, klesne mi plat přibližně o dva a půl tisíce. Z rodinného rozpočtu ubudou navíc i další peníze, protože manžel pracuje jako policista,“ počítá Procházková.

Kvůli chybějícím penězům si zřejmě bude muset najít další přivýdělek a zvažuje i práci v supermarketu. „Takové nasazení však bude znamenat, že sestry budou chodit do práce stále více unavené,“ krčí rameny žena, která už nyní odpracuje kolem dvou set hodin měsíčně.

Shromáždění ukončuje krátce po jedné hodině místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Václav Pícl, který přečetl davu obsáhlou výzvu odborářů vládě.

Optimistickou tečku za protestem poté doplňuje Slavíková, která lidem děkuje za hojnou účast. „Sešly se nás tu tři tisíce, a jsme tak největším protestním shromážděním v republice,“ raduje se Slavíková a dav oceňuje potleskem sám sebe.

Přihlížející novináři ani strážníci však považují odhad odborářů za nadhodnocený. „Podle kolegů, kteří na místě hlídkovali, se demonstrace zúčastnilo kolem dvou tisíc lidí,“ konstatuje poté mluvčí brněnských strážníků Denisa Kapitančiková­.