„Hangár je můj druhý domov,“ poznamenává dvaašedesátiletý důchodce Michal Zpěvák, který opravoval letadla po celém světě. V Tuřanech vypomáhá ještě s několika staršími kolegy. Parta stálých zaměstnanců by totiž čtyři letadla typu L ­ 410, která vlastní soukromé firmy, nestačila včas opravit. Leteckých mechaniků je zkrátka nedostatek.

„Práce kolem letadel je velmi náročná na čas a různá doškolování, aby mechanik zachytil všechny technické trendy,“ pokračuje Zpěvák. V hangáru pracoval i jeho syn, ale nakonec dal přednost vysokoškolskému studiu a pohodlnějšímu zaměstnání. „Ani se mu nedivím,“ chápe ho otec.

„Všechny důležité součástky mají výrobní číslo s atestem. Sledujeme u nich odpracované hodiny,“ vysvětlil manažer plánování údržby Jiří Hromek. V Tuřanech dělají kontroly stupně R 2. Jde o prohlídku letadla, která se zařazuje po necelých deseti tisících nalétaných hodinách. Specialisté provádějí defektoskopii, což je lidově řečeno kontrola, zdali se v důležitých částech letounu nevyskytují trhliny. „U R 2 se kontrolují závěsy křídel, stabilizátoru, kýlu a dále důležitých silových uzlů,“ poznamenal manažer Hromek.

Přístroje mají barevné štítky, označující jejich budoucnost. Zelené jsou připravené na provoz, žluté jdou na opravu a červené mají konečnou. „Naše práce je hodně pečlivá a nesmíme nic přehlédnout. Proto třeba ve Francii mají letečtí mechanici vyšší plat než piloti,“ vysvětlil třicetiletý mechanik Tomáš Večeřa. Rozdělují se na obory drakař motorář a avionik. Milují letadla. To je jejich opravdový svět.