Jedním z největších pokušení byl také pro naše předky především hazard. V neděli je to přesně tři sta tři let, kdy byl nakonec v Brně a také po celé Moravě oficiálně povolen.
„Stalo se to roku 1704. Tehdy napsal císař Leopold I. všem čtyřem stavům Markrabství Moravského, že mu byla úředníky předložena žádost o povolení výstavby herny a zřízení loterie. Této žádosti vyhověl,“ řekla pracovnice Archivu města Brna Hana Jordánková.
O povolení požádal Jan Křtitel Busim, obchodník žijící ve Vídni. Zřízení herny ale jistě nebylo zadarmo a státní pokladna po něm zřejmě nabyla na objemu. Kolik přesně do ní musel Busim nasypat se už ale asi nikdy nedozvíme. „V listině se hovoří o dvanácti ustanoveních a směrnicích nutných pro provoz herny. Jaké to ale byly nevíme. V mandátu se totiž žádné přílohy nedochovaly,“ potvrdila Jordánková.
Povolení k ne právě zodpovědnému nakládání s penězi byla ve své době novinka. „Víme, že hazard patřil činnostem, které se rozhodně nějaké podpoře netěšily. Vysávalo to peníze z poddaných a to si panstvo nechtělo nechat líbit,“ vysvětlil historik z brněnského historického ústavu FF MU Bronislav Chocholáč.
Současně se ale hazardu ve vysokých kruzích mimořádně dařilo. „Šlechtici dokázali na karetních večírcích protočit neuvěřitelné peníze. Byli schopni prohrát i několik tisíc moravských zlatých. V té době jste si za šest zlatých mohli pořídit krávu,“ řekl Chocholáč.
Od středověku se hazardní hraní přísně regulovalo. „Zákony upravují hraní se objevily už ve čtrnáctém století, omezení se pak prosadily zejména ve století šestnáctém. Tehdy zákon povoloval pouze určité vybrané hry,“ vysvětlil Ondřej Horák z právnické fakulty Masarykovy univerzity.
Rakouský zákon z roku 1852 například pokutoval hazard deseti až devíti sty zlatými. Z této částky pak třetina připadla udavači.
Dluhy z hazardu podle práva nebyly vymahatelné už ve třináctém století. „Na druhou stranu, ani zaplacená prohra už nemohla být vymáhána zpět,“ doplnil Horák.
