Postavu má jako věchýtek, ale na tahací harmoniku válí jako žádný jiný jeho vrstevník. Nejstarší hráč na heligonku si zahrál na největším srazu heligonkářů v brněnských Bosonohách. Tam se o uplynulém víkendu sjeli milovníci harmonik nejen z Brna, ale i z dalekého okolí.

„Hraji už šedesát let. První heligonku jsem si koupil hned po válce, kdy mi na ni zbyly peníze. To víte, když byla válka, nezbývaly mi žádné úspory a já si tehdy nemohl koupit ani ventilky na kolo,“ usmívá se vitální osmdesátník s perfektně zastřiženým šedým knírem. Na harmoniku nehraje nikomu, i když by mohl mít vděčné publikum. „Hraji jen pro sebe, protože mě nechce nikdo poslouchat,“ říká skromně Košťál.

Přestože se důchodce zdráhá hrát před obecenstvem, v bosonožské orlovně předvedl své umění před natřískaným sálem. Dívalo se na něj přes pět set lidí. „Přišel jsem se jen podívat, ale když jsem slyšel, jak hrají kolegové muzikanti, nedalo mi to a šel jsem si taky vrznout. V životě jsem nehrál před tolika lidmi. Měl jsem i trochu trému, ale ta ze mne spadla, jen co jsem roztáhl heligonku,“ hodnotil Košťál vystoupení, které sklidilo bouřlivé ovace.

Nejstarší harmonikář byl jedním z jedenapadesáti hráčů na tahací harmoniku, kteří se snažili vytvořit rekord. Ten spočíval v co největším počtu hrajících hudebníků, kteří by zahráli skladbu Ta naše písnička česká. „Rekord padl. Dokonce jsme měli málo harmonik. Ještě pět by se jich sneslo,“ žertuje hlavní organizátor akce Lambert Prukner. Zájem diváků ho přiměl k úvahám, že příští rok uspořádají sraz znovu.

„Takovou návštěvu nikdo nečekal. Bylo by škoda to nezopakovat,“ raduje se Prukner, který si setkání nadělil k sedmdesátinám.