V jedenáct hodin a patnáct minut se rozezvučely sirény, které ohlašovaly akutní nebezpečí. O třicet minut později začaly v několika sledech na město dopadat bomby. Krátce po dvanácté hodině byla zkáza dokonána.

„Hned po náletu se všichni příbuzní začali scházet v našem bytě v Mlýnské ulici. Každý vyprávěl jaké hrůzy prožil. Jako poslední v pozdních hodinách dorazil strýc Ferdinand,“ sdělil Ladislav Kolbaba. Jeho strýc Ferdinand Pecina byl v době náletu v krytu paláce Morava na Malinovském náměstí, kde tehdy sídlil Nejvyšší soud.

„Strýc sloužil jako civilní hlídka. Zdálo se mu, že nálet už skončil, proto se šel podívat ven. Rozhlížel se po okolí. Najednou uslyšel ostré hučení leteckého motoru a uviděl jak bomba směřuje přímo na palác,“ dále uvedl Kolbaba. Pecina se ihned hnal po schodech ke dveřím krytu, aby varoval všechny přítomné.

„Jakmile ale vzal za kliku a dveře mírně pootevřel, ozval se ohlušující výbuch a následná tlaková vlna zabouchla dveře. Strýce pak odhodila úzkou chodbou na protější stranu,“ dodal Kolbaba. Kryt dostal přímý zásah. Všech šestnáct lidí v něm ukrytých přišlo o život.

„Nejprve jsme dostali za úkol zachraňovat lidi v budově policejního ředitelství, které stálo jak je dnes Všeobecná zdravotní pojišťovna v Benešově ulici, které dostalo dva zásahy. Když jsme dorazili na místo, uviděli jsme šokované lidi, kteří se potáceli z místa na místo,“ sdělil Radovan Poděl, tehdejší člen totálně nasazených septimánů v organizace Technische Nothilfe, kteří se podíleli na záchranných pracích po náletech. V krytu pak objevili již pouze mrtvé lidi. Poté je převeleli k nedalekému krytu paláce Morava.

„Nejprve jsme se nemohli dostat dovnitř. Podařilo se nám to až díky tomu, že všechny sklepy musely být navzájem propojeny. A tak jsem tam pronikli z vedlejší místnosti“ uvedl Poděl. Bomba při náletu padala podél stěny paláce a vybuchla až u její paty. Stěna tento nápor nevydržela a strop pak zasypal všechny ukryté zaměstnance Nejvyššího soudu. „Zasypalo je to až po temena hlavy,“ dokončil své vyprávění Poděl.

Kobercové nálety se soustředily na zničení hlavního nádraží a zbrojního závodu. Kromě nich ale zasáhly střed města, ulice Údolní, Veveří, Kounicova, Koliště, Ponávka, Bratislavská, Křenová, Cejl a Vlhká. Z brněnských předměstí pak nejvíce Horní Heršpice, Komárov a Židenice.

Když ráno dvacátého listopadu roku 1944 startovaly v Itálii těžké americké bombardéry, jejich cílem nebylo Brno. „Měly zničit strategickou továrnu na výrobu syntetického benzinu Blechhammer Süd ve Slezsku,“ píše se v knize Bomby nad Brnem. Kvůli špatnému počasí se však velitel rozhodl pro náhradní cíl. A tím kromě Brna byl i Zlín, Hodonín, Břeclav a Přerov.