„Klášter cisterciaček založila Eliška Rejčka v roce 1323. Na místě budoucího kláštera stál již několikrát přestavěný kostel z jedenáctého století,“ začala své vyprávění historička Milena Flodrová.

Špitál při kostele

Při tomto kostele založila Eliška v roce 1333 špitál. Výstavba kláštera i nového kostela pokračovala velmi rychle. Eliška si svého díla velmi hleděla. Měla podporu i moravského hejtmana Jindřicha z Lipé, který měl ke královně velmi blízko. A to až tak, že jejich vztah vyvolal v českém království velké pobouření, a to zejména u Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského.

Hrdá Přemyslovna na rozdíl od svého manžela nikdy neodpustila Rejčce, že podporovala Jindřicha v boji proti ní a Janovi. Také ji vadilo, že její manžel Jan Lucemburský s krásnou Rejčkou vychází až moc dobře a bohatě podporuje její nový klášter.

Soukromé štěstí Rejčky ale nemělo dlouhého trvání. Jindřich roku 1329 zemřel. Na jeho přání ho pohřbili v nově budovaném klášterním chrámu. Eliška Rejčka svého druha přežila o sedm let. Stejně jako Jindřich, i Eliška si zvolila za místo svého posledního odpočinku klášterní kostel.

Jedinečné dílo

Výstavba celého kláštera trvala přibližně padesát let. „Stavba to byla velmi reprezentativní a umělecky jedinečná,“ informoval historik umění Bohumil Samek. Jeho slova potvrzuje i historička Michaela Maliníková. „Eliščin klášter měl svojí velkolepostí dokonce zastínit klášter cisterciáků na Zbraslavi, který založil její první manžel Václav II.“

Rozkvět kláštera ukončily stejně jako u mnoha jiných husitské války. V roce 1428 ho husité vypálili.

O moc lépe nedopadl neopevněný klášter ani za česko-uherských válek. V roce 1467 jej opět vojenská soldateska vypálila. Poslední rána pak přišla v roce 1782 od císaře Josefa II., který klášter cister〜ciaček zrušil.

O rok později se tam přestěhovali augustiniáni od kostela svatého Tomáše. Císaři se totiž zalíbil jejich nově postavený klášter.

Na dobu, kdy v klášteře sídlily cisterciačky, upomíná kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten se jakoby zázrakem dochoval v plné kráse až do současných dnů.