Hlasatelka zpříjemňovala lidem den pětatřicet let v Českém rozhlase. Tenkrát zněl v brněnských hromadných dopravních prostředcích hlas jejího kolegy. „Tehdy odcházel a nabídl mi, abych namluvila zastávky místo něj. Lidem v dopravním podniku se můj hlas líbil, a tak už pět let namlouvám všechny zastávky, konečné nebo upozornění,“ popisuje svou práci sympatická hlasatelka.

Každé její slovo se nahrává zvlášť. Technici pak hlášení spojují do celých vět. „Nejprve jsme všechno natočili v dopravním podniku. Zastávek ale neustále přibývá a tak občas dotáčíme podle potřeby,“ přibližuje práci Černocká.
Nejdůležitější je podle ní při natáčení naprostý klid. A pak také dobrý hlas a výslovnost. „Hlas se snažím samozřejmě mít v naprostém pořádku. Výslovnost ale nijak zvlášť netrénuji, to už jde po těch letech samo,“ dodává tajemná hlasatelka z tramvají.

Jarmila Černocká se narodila v Boskovicích. Od svých šesti let ale žije v Brně, po kterém cestuje trolejbusy a tramvajemi. „Ze začátku mi vadilo poslouchat sebe sama. Nebylo příjemné se denně slyšet. Teď už to nevnímám,“ připouští Černocká.
Sama sebe poslouchá, jen když jede na opačný konec Brna. „Když jedu nezvyklou trasou, sama už si v duchu říkám: zastávka ta a ta,“ směje se.

Většina lidí její hlas dobře zná. Je pro ně znamením jistoty, občas je probudí z lehkého spánku a vysednou díky němu v pravou chvíli. Známí Jarmily Černocké si z ní proto někdy dělají legraci. „Občas mi říkají: Jarmilo, posloucháme tě každý den,“ usmívá se.