Jeho i další příběhy pamětníků mohou poznat lidé s mobilním průvodcem Příběhy železné opony, který včera představili jeho tvůrci v Brně. Letošní podzim je to právě čtvrt století od zániku neprostupné hranice mezi Východem a Západem.

Tři roky před listopadovou revolucí chtěl Runkas utéct s manželkou a dcerou k příbuzným do Ameriky. „Měl jsem našetřené peníze a učil jsem se anglicky. Jenže žádné zájezdy do zahraničí nebyly, musel jsem vymyslet jiný způsob. A tím byl balon," vysvětluje devětapadesátiletý rodák z Moravských Budějovic na Třebíčsku.

Začal tedy shánět informace o tom, jak balon postavit. Jako automechanikovi mu nedělalo problém pracovat rukama, ale nevěděl, jak na to. „Nemohl jsem použít žádnou literaturu, nevěděl jsem třeba, jak funguje hořák. Také byl problém s nákupem dílů, aby to nebylo podezřelé," vzpomíná Runkas.

I přesto se mu podařilo horkovzdušný balon sestavit a dokonce i vyzkoušet. „Na podzim jsem plánoval odletět. Potřeboval jsem odjet co nejdřív, protože velký balon jde těžko schovávat," usmívá se. Měl ho nakonec ukrytý v dětské posteli na chatě. Rozšířil postýlku a koš dal do ní, na něm poskládaný balón ukryl pod přikrývkami.

Perfektní plán mu ale nevyšel. „Půl roku před plánovaným odletem mě někdo udal. Přijela policie a vše tak skončilo," konstatuje smutně Runkas.

Po dvou měsících ve vazbě v Brně vyvázl jen s podmínkou. Kamarád, který mu pomáhal, také dostal podmínku. „Začal jsem potom vyrábět, opravovat a prodávat kytary. Nejdřív jen k práci, pak jsem se tím začal živit. A hned po pádu komunistického režimu jsem se sbalil a na půl roku do Kalifornie stejně odjel," usmívá se.

TEREZA KOLAŘÍKOVÁ