Početná skupina kráčí ztemnělým lesem. Kmeny nejbližších stromů jsou bíle osvětleny září z čelovek na hlavách několika procházejících, ty vzdálenější ale splývají v černotě. Les v noci působí daleko obydlenější než ve dne. Přes cvrkot hmyzu lze občas zaslechnout zvuky ptáků, tu a tam praskne kdesi v neurčité vzdálenosti větvička. Dnes tady ale nejvíc hlučí děti, které se přišly podívat na netopýry. „Pojďte se podívat, jak se chytají netopýři," ozve se najednou od jezírka zarostlého lekníny, kde stojí Tomáš Bartonička z České společnosti pro ochranu netopýrů.

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les. To člověku vytane na mysl, když přijde na místo, jako je tohle. Mezi vzrostlými stromy, v malém ďolíčku, se rozpíná jezírko porostlé vodními květinami. Na nebi je v kruhu odkrytého nebe nad vodou vidět několik zářivých hvězd a jeden obláček. A vedle jezera se najednou něco zatřepotá v záři svítilen. Síť. Vede podél celé jedné strany vodní hladiny, dlouhá je asi čtyři metry. „Netopýři o ní neví, protože tady nedávají pozor. Chodí se sem několikrát za noc napít, a tak je to stejné, jako když dáte člověku do vlastní předsíně sklo - pravděpodobně do něj narazí," vysvětluje Bartonička.

Ve skleníku Botanické zahrady Mendelovy univerzity jsou k vidění až do začátku léta tropičtí motýli, někteří z nich se stále líhnou.
V brněnské Botanické zahradě se líhnou tropičtí motýli. Podívejte se na video

Ze sítě jakoby vycházel zvuk, podobný praskání v elektrickém ohradníku, ale silnější. Na jejím konci je totiž krabička, která simuluje sociální zvuky netopýrů. Děti se k síti seběhnou a prohlíží si ji. Chytí se do ní ale jen jedno z nich, které se jí snaží podlézt. Netopýr v ní není. Dnes už ale není potřeba ke zkoumání netopýru jen jejich odchyt. „Chce někdo pracovat s detektorem?" ptá se odborník a sundává si ze zad batoh. Do nočního vzduchu vystřelí několik malých ruček a kolem zatepe několikanásobné „já!" Bartonička však svěřuje speciální přístroje raději do rukou dospělých.

Na zpáteční cestě lesem nicméně krabičky mlčí. Najednou se ale ozve ťuknutí. „Teď jsem něco slyšel," upozorní Bartonička, který má na praskavé zvuky netopýrů zprostředkované detektory vytříbený sluch. „Nalaďte si dvacet kilohertz a zaslechnete takové jakoby ťuknutí do plechu. Teď. Slyšíte?" nadšeně burcuje ostatní. Několik ostatních lidí přikyvuje. Ostatní se zdají poměrně rozpačití.

V zoologické zahradě se narodila mláďata kriticky ohroženého leguána mangrovového.
VIDEO: Unikátní odchovy lákají do brněnské zoo: lidé uvidí leguány i rejnoky

Odborník na netopýry vysvětluje, že jde o netopýra rezavého, což je přesně ten druh, kterého lidé znají ze škvír v panelácích, kam se rád schovává. Popisuje, že netopýrů je v Brně poměrně dost, asi dvacet druhů. Dokonce jsou tady i druhy, které jinde než na Jižní Moravě nenajdete. Ten nejmenší letoun z Kohoutovického lesa by se vešel do skořápky od vlašského ořechu. I přes svou velikost ale zvládne za noc sníst až tři tisíce komárů.

Na noc s netopýry se se syny Benem a Fabiánem vydala také Hana Novotná. „Slyšela jsem o tom už před lety, a tak jsem se hned přihlásila. Líbí se mi pozorovat přírodu zážitkovou formou a je to fajn i pro děti, něco nového se naučit," popisuje. Noc s netopýry v Kohoutovické oboře se letos koná už po šesté.

Těsně před koncem výpravy děti ukazuji na mýtinu, okolo které prochází. Proti světlu z přilehlé cesty se rýsují dva majestátní obrazy parohatých daňků. Chvíli celou skupinu pozorují a potom se rozutečou přes lesní stezku směrem vzhůru do kopců, zpátky mezi stromy. A na samém konci ještě přijde pozdravit divočák, naštěstí jen přes plot ohrady. To už Lenka Bartoničková, která stejně jako její muž pracuje v České společnosti pro ochranu netopýrů, ukazuje další skupince živé netopýry, které mají zrovna v péči.

Zdroj: Magdaléna Blažková