Mezi brněnskými nadšenci byli čerstvě promovaní hoši i padesátníci. „Příroda na Kavkaze byla tehdy skoro panenská. Do té doby jsme trénovali v Tatrách, ale na ledovec jsme byli připravení,“ říká nejmladší člen výpravy Vlastimil Šmída (vlevo), tehdy čtyřiadvacetiletý.

Výprava horolezce stála dva a půl tisíce korun. „Musel jsem si půjčovat od příbuzných,“ směje se Mader, který má o celé výpravě podrobné deníky. Chce je ukázat vnukům, aby viděli, jací byli dědečci borci.

Horolezci měli primitivní těžkou výbavu, každý nesl třicet kilo, místo helem na hlavách jen čepice. „Cestovali jsme v létě. Na horách i přesto bylo minus patnáct, až jsem měl jinovatku na punčochách, v údolí zase čtyřicet,“ tvrdí Mader.

Výstupy výprava podnikala v kavkazské oblasti Bezengi. Kromě čtyřtisícovky Pik Brno vylezli také na čtyřtisícovku Misses Tau a čtyři nejzdatnější Čechoslováci a dva Rusové i na náročnou pětitisícovku Dychtau. Při sestupu z ní se stala tragédie. „Dva Rusové se utrhli a zabili. Šli přede mnou. Viděl jsem, že horní z dvojice se utrhl a jel dolů. Zařval jsem na dolního, jisti! Jenomže padající kolega jej vytrhl z ledovce a zřítili se oba,“ říká Šmída.

Z vedlejšího vrcholu neštěstí viděl i nejstarší žijící účastník expedice Zdeněk Šmerda. V době výpravy měl pětatřicet let. „Zdálo se mi, že padají kameny. Ale kolega mi řekl, že to byli kluci,“ říká. Za několik dní se Češi vrátili k zájezdu. Kvůli tragédii ruských horolezců se jejich účast na výstupech prozradila.