Hráč počítačových her: Když řeknu, že mě to živí, lidé se rozesmějí

Jak se člověk stane profesionálním hráčem počítačových her?

Nejdřív jsem hrával jen s kamarády. Ti mi doporučili, abych zkusil turnaje. Našel jsem si tým a zhruba rok jsem hrál v českém prostředí. Nikdy jsme nevyhráli, končili jsme druzí nebo třetí. Turnaje za moc nestály ani co se týče výher. Rozhodl jsem se zkusit to na evropské úrovni, založil jsem si vlastní tým a snažili jsme se kvalifikovat do evropské ligy. Dostali jsme se až do poslední fáze, kdy jsme byli jeden zápas od postupu. Prohráli jsme. Naše soupeře jsem ale zaujal natolik, že si mě pozvali do týmu. Tím jsem se dostal do LCS a věnuji se tomu doteď.

Co přesně je LCS?

Je to liga rozdělená na regiony americký, evropský a asijský. V každém z nich je deset týmů, které se navzájem střetávají, systém je podobný jako třeba ve fotbale nebo hokeji. Je jarní a zimní sezona, na konci každé z nich je play-off, ti nejlepší se kvalifikují na světový šampionát, který je každého půl roku. Na podzim je vyvrcholení celého roku, největší světový šampionát. Pro hráče je obrovská pocta a nejvyšší cíl tuto soutěž vyhrát. Hráváme normálně před diváky. Finále letos bylo ve Staples Center v Los Angeles, kde se hraje NBA. Bylo vyprodáno.

Jste dobrý proto, že hodně trénujete, nebo máte talent?

Řekl bych, že oboje. V každé hře, kterou jsem hrál, jsem nějakým způsobem vynikal, ani nevím proč. Takže nějaký talent tam asi je, ale setkal jsem se s lidmi, kteří nemusí v podstatě nic dělat pro to, aby byli na vrcholu. Takový případ bohužel nejsem. Od začátku jsem měl pečlivě naplánované a promyšlené tréninky, protože mi rodiče povolovali hrát jen určitý čas, ze začátku třeba dvě hodiny. Když jsem přetáhl, vyhodili pojistky. Naučil jsem se v tom omezeném čase pracovat na maximum a pečlivě se připravovat. Když jsem později mohl hrát neomezeně, neuvěřitelně jsem se posunul dopředu.

Jste první Čech, který kdy hrál v LCS. Pořád jste v lize jediný, nebo už máte konkurenci?

Jeden Čech hraje v Turecké lize, ale ta se nevnímá jako součást LCS, jde v podstatě o druhou ligu. Před půl rokem jsem si vyzkoušel americkou ligu, ale vrátil jsem se zase do Evropy, protože je považovaná za lepší, co se týče soutěživosti.

Skončili jste třetí, je to dostatečný úspěch?

Teoreticky ano, jenže jsem sezonu nedohrál kvůli zranění ruky. Snažil jsem se bolest překonat, ale ke konci už to prostě nešlo. V týmu jsem sice byl, ale nehrál jsem, takže to nepovažuji za osobní úspěch.

Co přesně se vám stalo s rukou?

Kéž bych to věděl. Každý doktor to řeší metodou pokus omyl a vlastně nikdo přesně neví, co se zápěstím mám. První verze byl zánět šlachy, chvíli jsem ruku nenamáhal a bolest ustoupila, ale když jsem se vrátil k hraní, situace se opakovala. Teď je prý příčinou nestabilní zápěstí, ve kterém se opakovaně vytváří zánět.

Přemýšlel jste, co budete dělat, až nebudete hrát?

League of Legends je poměrně nová hra, takže potkávám hráče zhruba do pětadvaceti, ale v jiných hrách se dá hrát i do třiceti, hrají i otcové od rodin. Budoucnost zatím moc neřeším, chci i nadále zůstat v tomhle odvětví, kde mám kontakty a rozumím mu. Láká mě analytika, trénování nebo komentování. Nebo zkusím rozjet nějaký vlastní podnik, mám už něco našetřeno.

Z čeho se skládají výdělky hráčů? Máte pravidelnou mzdu?

Dostáváme normálně výplatu a k ní ještě nějaké odměny, například za dobré umístění v soutěži. Záleží na tom, jak dobře je napsaná smlouva. Já pobírám plat, i když kvůli zranění nemůžu hrát. Náš tým může dělat cokoliv s naší image, takže hodně peněz jde z reklamy. Každý hráč má nějakou obchodní hodnotu, podle toho, jak dobře hraje, jak se věnuje fanouškům a podobně. Část mzdy putuje i z Riot Games, vlastníka hry, ale to je naprosté minimum, každý dostane pětadvacet tisíc eur za rok.

Kolik se dá hraním vydělat?

Výdělky hráčů se hodně liší v Evropě a v Americe. V Evropě je víc oddělených trhů, na kterých se mluví různými jazyky, a horší sponzoři. Dá se tam vydělat přes sto tisíc měsíčně. V Americe je to díky jednotnému trhu přibližně trojnásobek. Zní to jako velká částka, ale třeba v Německu nám vezmou víc než půlku na daních. Na druhou stranu, životní náklady jsou v podstatě nulové. Tým nám platí ubytování, cesty i jídlo.

V jakých částkách se pohybují odměny za šampionát?

Hlavní odměna je milion dolarů. V League of Legends je problém, že se výhry už čtyři roky nezměnily, před čtyřmi lety byl milion dolarů opravdu hodně, dnes už to není až takové terno.

Mně se milion pořád zdá jako slušná částka.

To ano, ale když se podíváte na jiné hry, tak třeba turnaj v DOTA 2 nabízel za první místo sedmadvacet milionů dolarů. Je to proto, že si fanoušci kupují takové knížečky, kterými turnaj podporují. Stojí sice pár korun, ale člověk za ni dostane nějaké věci ve hře. Když si ji koupí milion lidí, tak už se to nastřádá. Mistrovství vyhrál loni asi čtrnáctiletý kluk, který pochází z chatrče, kde si s osmi bratry půjčovali počítač. Teď je milionář.

Jak se k vašemu povolání staví okolí?

Rodiče tomu ze začátku vůbec nevěřili, když jsem jel poprvé do Švédska, šíleli, že mě někdo okrade nebo mi vezme ledvinu. Zkrátka si nedokázali představit, že bych se něčím takovým mohl živit. To se zlomilo, až když viděli, že si můžu opravdu slušně vydělat. Když někomu řeknu, že se živím hraním počítačových her, tak se většinou začne smát. Doktoři se mi taky pomalu vysmáli, že když ruku takhle zatěžuji, musím s nějakými problémy počítat. Když lékaři pořádně vysvětlím, že jde o moji kariéru, není to vtip a opravdu se to musí vyřešit, je sice stále skeptický, ale už to trošku chápe. Asi budu tvrdit, že jsem pianista, aby k tomu přistupovali seriózně.

Jak vypadá běžný den profesionálního hráče?

Většinu dne stráví člověk u počítače. Budík je v deset nebo jedenáct, hráči fungují spíš v noci. Nasnídáme se a do tří trénujeme každý zvlášť. Ve tři začíná týmový trénink, hrajeme zhruba pět hodin s krátkými přestávkami na analýzu po každé hře. V mezičase se najíme a po odehraných pěti hodinách máme volno. Ve svém volnu ale stejně většinou zase hrajeme do deseti jedenácti večer. Pokud se zrovna nepřipravujeme na ligu, je program trochu volnější. Někdo potom hraje i do tří do rána. Taky jsem to tak měl a utrpěla tím ruka. Takhle to vypadá šest dní v týdnu. Jeden den je volný, ale stejně aspoň pět nebo šest hodin u hry strávíme.

Dřív jste aktivně sportoval, nechybí vám to?

Chybí a moc. Jako mladší jsem hrával fotbal, potom jsem začal mít problémy s kotníkem a musel jsem přestat. Šest let jsem hrál házenou, ale zranil jsem si loket. Bolest byla natolik nepříjemná, že mi házenou znechutila. Když jsem přestal se sportem, začal jsem se věnovat počítačovým hrám naplno, protože jsem hledal soutěživost někde jinde. Letos jsem chtěl konečně vyhrát sezonu, ale objevily se problémy se zápěstím. Nevím, jestli je to karma, ale doufám, že se celá situace nezopakuje a nebudu muset zase hledat něco jiného, čemu bych se věnoval.

Souhlasíte s názory, že teď děti neumí nic jiného než jen hrát na počítači?

Já jsem do čtrnácti nebo patnácti let hrál na počítači úplně minimálně. Teprve potom začalo být hraní hodně populární. Se současnými dětmi je to tak půl na půl. Jsou případy, kdy je to s nimi úplně marné. Když například obézní děti od rána do večera sedí u počítače, je to opravdu špatné. Potom jsou ale případy, kdy někdo hraje rekreačně, má rozvržený den, chodí do školy, potom třeba na fotbal a hrou se jen odreaguje. Takže bych to neviděl tak černě.

V tisku se objevila zpráva, že hráč z Tchaj-wanu hrál tři dny v kuse a zemřel. Podle některých zdrojů hrál League of Legends. Stalo se vám někdy, že jste se od hry neodtrhl takhle extrémně dlouho?

Ne, na to příliš miluji spánek. Zvládnu se přemáhat několik hodin, ale takhle dlouho bych hrát nevydržel. Tohle se podle mě může stát člověku, který není mentálně stabilní a ponoří se do hry natolik, že nevnímá reálný svět. S hraním je jeden problém, který znám i já. Hráč mnohdy nemá čas si udělat pořádné jídlo, nedodržuje pitný režim a pije energetické nápoje. Po delší době z toho člověku může přeskočit.

ELIŠKA SRNCOVÁ