Hrají fotbal často jen za párek a pivo. Přesto je okresní přebor baví

V příštích letech se některé z nich možná sloučí nebo je čeká úplné zrušení. Děti a mladí lidé už totiž nemilují fotbal tak jako jejich rodiče. „Zájem mladší generace klesá. Důvod je hlavně pohodlnost, kterou dnešní doba nabízí," domnívá se Dvořáček. Dodal, že rapidní snížení počtu klubů na jihu Moravy zatím nezaznamenal. Ubývá ale mládežnických družstev v jednotlivých klubech.

Problém potvrdil například prezident klubu ve Vavřinci na Blanensku Aleš Blézl. „Současní fanoušci mají o fotbal zájem. Na áčko, které hraje okresní přebor, chodí až sto diváků. Na béčko, které je ve čtvrté třídě, kolem čtyřiceti. Horší je to s výchovou mladších fotbalistů. Mládež i trenéři nám chybějí," postěžoval si Blézl.

Další důležité téma, které malé kluby řeší, jsou peníze. Například Bítovčice na Jihlavsku se dvěma týmy dospělých, přípravkou pro děti a týmem starších žáků mají rozpočet mezi 130 a dvěma sty tisíc korun. Přibližně třetinu tvoří různé dotace. Zbytek musejí sehnat hráči a činovníci. „Mezi nejdražší položky patří regenerace trávníku," sdělil předseda klubu Leoš Chvátal. O chod klubu se stará s dalšími čtyřmi zapálenými lidmi. „Je to velký zápřah, v sezoně jsme na hřišti sedm dní v týdnu od rána do večera. Fotbal je náš způsob života," prohlásil Chvátal.

Oddaní fotbalu jsou i lidé, kteří se starají o klub v Uhřicích na Hodonínsku. „Peníze se shánějí čím dál hůř. Máme dobré vztahy s obcí, která je náš hlavní sponzor. Taky pořádáme kulturní akce a každý rok sbíráme železný šrot," vyjmenoval zdroje příjmů předseda klubu Petr Meduna.

Za snahu, jakou má on a a jemu podobní, je vděčná většina hráčů. Mezi nimi například David Švancara z oddílu Sokol Pavlov. „Jsem rád, že mám možnost si jen pro zábavu jednou týdně zahrát fotbal. V nižších soutěžích je taková domácká pohodová atmosféra," řekl s úsměvem Švancara.

S fotbalem, kde sportovci hrají někdy doslova za párek a pivo, se ale nepojí jen radost a příjemné pocity. Mezi mnohými oddíly funguje rivalita a někdy i dlouhodobé nepřátelství.

Například klub v Bílovicích nad Svitavou kdysi spolupracoval s Řícmanicemi na Brněnsku. „V jednom z derby utkání s družstvem Řícmanic jsme ale kopali pokutový kop a náš hráč Jirka Halus dal až na třetí pokus gól. Při dvou neúspěšných pokusech totiž odpískal hlavní rozhodčí předčasný pohyb brankáře a nechal penaltu opakovat. Tuto situaci neunesli někteří řícmaničtí funkcionáři a přetrhali spolupráci mezi sousedními oddíly," vzpomněla si Jana Krejčířová z Bílovic. Obnovit spolupráci mezi kluby se podařilo až po patnácti letech.

Kromě vypjatých derby blízkých vesnic jsou v nižších soutěžích i jiné zajímavosti. Například věk některých hráčů. Tým Světlá C ze Světlé nad Sázavou na Havlíčkobrodsku se díky němu dostal v roce 2007 do České knihy rekordů. Proti Okrouhlici B v zápasu čtvrté třídy totiž nastoupila skupina veteránů s věkovým průměrem přes dvaapadesát a půl roku.

V základní sestavě tehdy nastoupilo deset padesátníků. Jen útočníkovi Jaroslavu Havlovi bylo devětačtyřicet. „Soutěže hrají i starší. Jenže k sobě mají mladíky, kteří to za ně oběhají. Tenhle tým byl celý z veteránů," zdůraznil nejstarší hráč týmu osmapadesátiletý Jiří Krupička. Dodal, že na duben 2007 nikdo z týmu nezapomene. Světlá C tehdy zvítězila tři jedna.

close zoom_in

Sudí odchází. Nenechají na sebe řvát

Hodonín - Ve fotbale toho zažil opravdu spousty. Miroslav Chromek si za dlouhou kariéru prošel všemi okresními a krajskými soutěžemi. Dvaašedesátiletý arbitr se dostal až do divize, kterou však musel kvůli věku přestat pískat. Známý sudí z Hodonínska v současnosti řídí nejnižší fotbalové třídy. Navíc na jižní Moravě vykonává i funkci delegáta. „Každá soutěž od čtvrté třídy do první ligy je specifická, něčím výjimečná a má svoje zákonitosti," říká Chromek.

Je chování hráčů a diváků horší než před dvaceti lety?

Chování diváků je oproti minulému období opravdu hrozné. Dřív bylo ve fotbalu víc zábavy. Lidé se chodili na hřiště pobavit. V současnosti se dojdou pouze uvolnit a vyřvat, protože doma nebo v zaměstnání mají problémy. Mezi lidmi je zloba. To je vidět také v lize. Velký problém je, že hráčům nevadí, zda dostanou červenou kartu a budou další kola stát.

Šla podle vás úroveň rozhodčích nahoru?

V současnosti se rozhodčí vzdělávají už v kraji. Bohužel je velká škoda, že tam postupují i neostřílení sudí z okresu. Dřív musel každý arbitr odpískat tři roky nejnižší soutěže, teprve potom šel výš. Mladí rozhodčí jsou sice ctižádostiví, ale někdy přehnaně suverénní. Nenechají si od starších kolegů moc poradit. Pak když se objeví problém, tak ho mnohdy nedokážou vyřešit. Na druhé straně třeba sudí z Brna a okolí jdou do vyšších soutěží fyzicky i z hlediska znalosti pravidel připravení. Protože je každý talentovaný mladík za rok pryč, zůstávají v okrese pouze starší a méně kvalitní rozhodčí.

Proč je podle vás tak málo rozhodčích?

Hlavní důvod je neskutečný tlak hráčů a diváků. Mladý sudí nemá důvod za 250 korun nechat na sebe každý víkend řvát. Rozhodčí nebere takové odměny, aby toho kvůli fotbalu tolik obětoval. Spousta mladých a slušných kluků to brzy vzdalo. Hodně rozhodčích nevydrželo tlak a skončilo. Opravdu to překonaly jenom ty nejsilnější osobnosti.

Vy jste nechtěl po nějakém nepovedeném zápase skončit?

Ne, nikdy. Zápasů, které rozhodčí nezvládl nebo je vyloženě pokazil, je spousta. Každý se z toho musí dostat sám. Pokud ale sudí nedělá chyby úmyslně a nevede utkání tendenčně, neměl by si z toho dělat velkou hlavu. Naopak by se měl dívat před sebe. Každému se stane, že někdy nemá den. Kdo říká, že nikdy nepokazil utkání, tak lže. Hráči, funkcionáři nebo diváci by měli umět poznat, kdy rozhodčí dělají chyby úmyslně.

Dost lidí ale tvrdí, že by zápasy okresních soutěží zvládli odřídit i laici.

Lidé, kteří nejvíc řvou, by nešli zápasy nikdy pískat, protože by nemohli za zábradlím křičet. A zbytek si to klidně může zkusit.

LIBOR KOPL