Podle dlouholetého bývalého zaměstnance podniku a znalce dopravy Zdeňka Nesiby ale loď nepatřila k těm povedeným. „Původně ji měly postavit loděnice Adolfa Špirka ze Smíchova. S brněnským dopravním podnikem se ale vedení nepohodlo," vypráví muž.

Parník podle něj měl kvůli tvaru špatné plavební vlastnosti. „Tvarem připomínal spíše čluny určené pro rychlou plavbu. Slabému elektromotoru by lépe vyhovovaly zakulacenější tvary," myslí si Nesiba.

Právě kvůli špatným vlastnostem dopravní podnik v roce 1955 Veveří odprodal prodejně Pramen, a loď se tak sama stala pojízdnou prodejnou. „Parník brázdil přehradu a stavěl u dřevěných mostků na Osadě, Rokli, Kozí Horce a Sokolském koupališti. Rekreanti si u něj kupovali pivo a zmrzlinu. Já zase tehdy cucal limonádu v sáčku," vzpomíná Nesiba.

Okolní chataři ale na lodi našli i základní potraviny. „V té době už Veveří poháněl spalovací motor," doplňuje Nesiba. Ani jako prodejna ale parník nepobyl v Brně dlouho. V první polovině šedesátých let loď skončila na oravské přehradě.