Odvětví se chtěl věnovat i přesto, že sám hrát nebude. „Bavilo mě sledovat ostatní hráče, a tak jsem šel touto cestou. Chci je podpořit a něco vytvořit,” zdůvodňuje svou motivaci.

Kopřiva zajišťuje zázemí hráčům ze dvou sekcí. Dříve dle něj patřila větší podpora hře League of Legends (LoL), což je strategická bitva dvou týmů, které se snaží zničit základnu toho druhého. Nyní vévodí Counter-Strike: Global Offensive (CS: GO), akční střílečka rovněž mezi dvěma týmy. „Odvíjíme se od české scény. Díky tomu, že hrajeme nejsledovanější hry, máme větší šanci se dostat do zahraničí,” vysvětluje Kopřiva.

Úspěchy přicházely pozvolna. „Ze začátku jsme hráli pro zábavu, zlom nastal až se získáním stříbrného místa v turnaji CS: GO na loňském Mistrovství České republiky v počítačových hrách. Snažíme se dostat do zahraničí a popřípadě se tím do budoucna i živit,” vysvětluje. Mezi zahraničními cíli, které by chtěl manažer s týmem dosáhnout, patří i polské Katowice.

Dnes už je Team Universe známější a díky sponzorům má dle Kopřivy hráčům hodně co nabídnout. „Měsíčně dostávají nějaké peníze. V Česku je však zatím jediný tým, který se může hraním živit profesionálně, a to je Extatus. Naši hráči dostávají odměnu v řádu tisíců, ale deset tisíc to nepřesáhne. Mohou vyhrát i na turnajích,” upřesňuje. Oproti loňskému ročníku Mistrovství České republiky v počítačových hrách letos pořadatelé navýšili celkové výhry o třicet procent. Do každé týmové hry tak proudilo sto tisíc korun oproti loňským sedmdesáti.

Výhru ve výši šedesát tisíc korun pro nejlepší hráče CS: GO si o víkendu hráči z týmu Universe však neodnesli. Letošní ročník byl pro ně zklamáním. „Byli jsme favorizovaní na finále, ale podcenili jsme trénink. Připravovali jsme se na Extatus a procvičovali taktiku proti nim. Ve skupinách jsme ale těsně jsme vypadli v postupu o top čtyři v zápase proti týmu Majestic Lions. Každý hráč má jiný pohyb po mapě a musíte to mít naučené. Nevěděli jsme co od Majestic Lions čekat,” vysvětluje důvody porážky.

V začátcích se Kopřiva potýkal s negativním přístupem rodičů. „Profesionální hraní nebylo tak rozšířené a nebylo v něm tolik peněz. Dnes si studenti odnáší z turnajů větší částky a má to pro ně hlubší smysl. Rodina je mnohdy i hodně podporuje. Je to ale individuální, byli u nás i tací, jimž rodiče hrát zakazovali,” vzpomíná.

Hráči se v týmech proměňují. „Střídá se to, ale naše sekce CS: GO se za posledních pět měsíců ustálila. Tvoří ji pět hráčů a trenér Juraj Valíček, který pomáhá týmu vymýšlet taktiku a taky zlepšuje náladu, hráčům radí, jak se uklidnit. Známe se mezi sebou dobře, s většinou hráčů jsme jako rodina,” popisuje.

Týmy převážně tvoří studenti a trénují pravidelně téměř každý den. „Přijdou domů po škole třeba v pět odpoledne a trénují do jedenácti do večera. Před soutěžemi pořádáme ale také týdenní bootcampy, protože se hráči musí sehrát. V CS: GO musíte vědět třeba i to, kam hodit granáty, jak běžné tak kouřové. Hodně to pomáhá při postupu na místo, kde máte položit bombu,” uvádí.

Hráče hledá Kopřiva jak v České republice, tak i na Slovensku. „V CS: GO sekci jsou tři Slováci a dva Češi. Hledáme nejlepší hráče na československé scéně, máme tak větší šanci se probojovat do zahraničí. Vyhlížíme si talenty, třeba když přenášejí své zápasy po internetu. Popřípadě oslovujeme zkušenější hráče, aby se připojili,” vysvětluje.

Herní scéna se možná změní. „Poslední dobou se do popředí dostává PlayerUnknown's Battlegrounds alias Pub G, což je střílečka, kde se spustí hráči na mapu, v různých domech sbírají zbraně a snaží se přežít. Ve hranosti překonává i CS: GO a pokud to vývojáři nepokazí a budou se o hru starat, tak myslím, že má šanci se dostat i před něj,” uvažuje.

Svůj plat jsem dělil mezi hráče, hlavní je pro mě společné vítězství, říká profesionální hráč počítačových her

Brno - Počítačovým hrám se věnuje už od patnácti let a dodnes ho neomrzely. „Začalo to jako záškoláctví. Nechtělo se nám do školy,” směje se. Třicetiletý Michal Csontoš přezdívaný Ketubor nyní působí asi čtyři měsíce v brněnském Teamu Universe, se kterým se v listopadu účastnil Mistrovství ČR v počítačových hrách.

Přestože se zabývá i jinými hrami, nejvíce zkušeností si nese z Counter Striku, na kterém začínal. „Tehdy vycházel první díl. Chodili jsme jej s kamarády hrát do staré internetové kavárny, kde bylo asi osm počítačů. Nikdo z nás totiž doma vlastní neměl. Padlo tam nějaké to pivečko a první cigareta,” vzpomíná.

V mládí hrál potají. „Podpora od rodiny je pro hráče velký základ a já ji nikdy neměl. Otec nás nutil do bojových sportů, kterým se věnuji i teď. Momentálně dělám MMA a trénuji skoro obden. Chystám se na amatérskou ligu, kde bych se chtěl dostat trošku dále. Ve hraní mě otec ale nepodporoval,” popisuje.

Přestože působil i v Extatusu (jediný tým v ČR, ve kterém hráči dostávají zaplaceno pozn. red.), za profesionála se nikdy nepovažoval. „Spíš jsem byl takový poloamatér. Vážnější to začalo být, když jsme jeli do Berlína jako slovenská reprezentace v roce 2005,” vysvětluje Csontoš. Za svou kariéru vystřídal týmy v organizacích jako Cyborg Factory, Neophyte, už zmiňovaný Extatus a nyní Team Universe.

S platy hráčů na československé scéně není Csotouš spokojený. „Je mi hrozně líto, že některé organizace sice do hraní dávají dost peněz, ale na platy, jaké by si hráči zasloužili, je nevynaloží. Strkají si je do vlastních kapes. Naopak třeba ve francouzském týmu G2 bere každý CS:GO hráč pětadvacet tisíc dolarů měsíčně. Naše československá scéna je ale stále pozadu. Když však vedení peníze pustí, hráči přijdou. S nimi také další možnosti a zkušenosti,” komentuje situaci.

Ostatním by sice peníze přál, pro Ketubora hraní ale znamená něco jiného, než výdělek. „Svůj plat z hraní jsem dělil mezi ostatní. Na začátku jsem totiž chodil ještě do vlastní práce. Chtěl jsem týmovce motivovat a ukázat jim, že stačí vydržet a dostanou se, kam chtějí. A potom také ten pocit ze společného vítězství je nepopsatelný. Navíc váš tým je vám další rodinou,” vypráví svůj pohled na věc Csontoš.

Mezi ním a ostatními hráči je podstatná věková hranice, jelikož se pohybuje většinou mezi studenty kolem osmnácti let. „Zaujímám vůči nim spíše otcovskou roli. Myslím si, že mi důvěřují. Třeba i když už neví, co dál a hodně prohráváme, tak věří, že vymyslím nějakou antistrategii,” přibližuje svou pozici.

Od samotného hraní se Ketubor však postupně distancuje. „Na letošním MČR jsem vystoupil jako hráč naposledy. Mnohem více než hraní, mě baví koučování,” zdůrazňuje.

Jedním z důvodů je také jeho věk. „Netrefím už tolik, co kdysi. Mladí kluci mají samozřejmě rychlejší reflexy a s učením je to jako u malých dětí. Čerpají informace asi, jako když do sebe suchá houba nasakuje vodu. Kdyby ta hra byla jen o aimu (schopnost přesně zamířit pozn. red.), tak nehraju. Nikam bych se totiž neposunul. Jen o tom aimu to ale není. Můžu jim nabídnout zkušenosti a trošku prohnanosti,” popisuje.

Své svěřence se snaží naučit profesionalitě. „Individuální příprava a komunikace je základ. Když na tomhle hráč pracuje, tak se zlepšuje, ale když na tom pracuje  jen pár hráčů z týmu, tak se zlepšuje jen těch pár hráčů. Tím pádem se nezlepší celý kolektiv, což je ten největší problém,” vysvětluje.

Právě individuální příprava byla dle něj Achillovou patou na letošním MČR. „Věřil jsem, že se dostaneme minimálně do play-off a v prvním kole jsem si hodně věřil na Esubu. Mým snem bylo dostat se do finále a zahrát si proti mým bývalým děckám z Extatusu a ukázat jim, že na to stále mám. Někteří hráči mě v týmu mě ale zklamali, nepřipravili se tak, jak měli. Velmi dobře věděli, co od nich chci, co konkrétně by měli zdokonalit, opravit a snažit se to zafixovat. To je ale ta mladost, někdy to prostě vypustí,” hodnotí. Nechce ale křivdit všem, někteří dle něj mají na to být velmi dobří a oceňovaní.

Kam se Ketubor vydá do budoucna je otázkou. „Došla mi nabídka na zkoušku od Extatusu. Chystají se na ESEA Global Challenge do Kalifornie a zavolali mi, že nejsou spokojení s koučem, a že to chtějí zkusit se mnou, tak uvidíme. Když to nevyjde, tak budu tuto sezonu pomáhá Universe,” uzavírá Michal Csontoš.

ELIŠKA POSPÍŠILOVÁ