REPORTÁŽ
Zní chorál Ligy mistrů a na hřiště nastupují k exhibičnímu utkání dvě generace hrušovanských fotbalistů. Čekají na hvizd rozhodčího. S nostalgií je z nové tribuny pozoruje čtrnáct starších mužů.
„Škoda, že nejsme mladší. Nám musela stačit škvára,“ zaslzí pětasedmdesátiletý Jindřich Krafka. Kdysi tady běhal jako záložník. Teď v ruce svírá pamětní dres a sošku, které jemu i spoluhráčům předal před utkáním starosta Miroslav Rožnovský.
Chlapi v dědečkovských letech jsou šťastní, že si na ně vzpomněli. V klubovně později popíjejí vínko a vzpomínají, jak si kdysi rozdávali na hřišti balon. Byly to nezapomenutelné a krásné časy. A ty nádherné góly!
Občas se řeč stočí i na kontroverzního reprezentanta Milana Baroše. Vždyť je také kluk z vesnice. Z Vigantic. „Snad dostane rozum a nepromarní takový talent,“ zapřemýšlí osmdesátiletý Karel Škarda.
Utkání ještě neskončilo. Mráz nevadí, chlapi hrají s vervou. Snad i proto, že v mladším týmu chybí mladík Jan Dostál. Talentovaný útočník měl před třemi lety těžkou autonehodu. Od té doby je v komatu.
Uspořádali na něj sbírku a vybrali společně s Nadačním fondem obce Hrušovan sto šedesát tisíc korun. Starosta předal rodině Dostálových symbolický šek. „Jsme šťastní a dárcům děkujeme. Bratrovi koupíme polohovací lůžko a zaplatíme rehabilitaci na dva roky,“ děkovala fotbalistova sestra Martina.
Jan Dostál miloval fotbal a zřejmě si ho už nezahraje. Sestra si to nepřipouští. „Jednou se do života vrátí. Já to prostě vím,“ říká Martina.
