Do světa psaní, kdy měl ještě oči v pořádku, zabrousil už na základní škole, kde svého učitele těšil vynikajícími slohovými pracemi. „Když jsem v deváté třídě odcházel na učiliště studovat na zámečníka, byl zklamaný, že jsem se minul povoláním,“ vzpomíná. Maršálek oslepl až ve třiceti letech a ve svých knihách se proto věnuje i tomuto tématu. „Chtěl jsem seznámit lidi s tím, jaké to je, když člověk nevidí,“ popisuje jedno z poselství své nové knihy povídek, která navazuje na prvotinu Humorné příběhy aneb Človíčku, človíčku, žij naplno a nedej se.

Z názvu knih je patrné, že jeho příběhy chtějí spíš pobavit. „Humor a legrace se najde v každé mé knížce,“ tvrdí Maršálek. I včerejší křest nové knihy okořenil legrací, když si pohladil lysinu moderátora Borka Kapitančika. Ten jeho povídky namluvil, a stal se tak podle svých slov kmotrem a zároveň i matkou knihy, protože ji naučil mluvit.

Přestože spisovatel nevidí, své knihy píše na stroji. „Psací stroj jsem si musel půjčovat od bratra, ale bylo to spíš jen takové ťukání,“ popisuje krušné začátky spisovatelské dráhy Maršálek. Vzápětí však pyšně dodává, že dnes už píše všemi deseti. „Psaním se odreagovávám a rád slyším, že někdo četl mou knížku a líbila se mu. Myslím, že když aspoň jedinému člověku přinese radost nebo ponaučení, tak stojí za to tu knihu napsat,“ říká spisovatel.

Potěšením pro něj byla třeba práce na básnické sbírce pro děti nazvané Pohádkové snění. „Obrázky malovali žáci ze školy, kde dělám besedy o tom, jak mohou pomáhat zrakově postiženým,“ popisuje spisovatel, který už připravuje k vydání další knihu. Pod názvem Cézar tropí hlouposti najdou lidé Maršálkovy příběhy s jeho zlatým retrívrem.

KRISTINA KOLOVRÁTKOVÁ