Byly střevíce dárkem od maminky své milované dceři, jak by o tom svědčil německý nápis s přáním „štěstí a požehnání“, na lístku pravděpodobně z krabice od bot? Z páru bělostných střevíců se zavazováním na tkaničky, zvenku látkových a uvnitř kožených, se každopádně dodnes dochoval pouze jeden roztrhaný „škrpál“.

„Z velikosti, která může být tak dvaatřicet, usuzujeme, že to byly boty pro nějakou slečnu, deseti až dvanácti letou,“ vysvětluje šťastný nálezce, brněnský archeolog David Merta.

Další záhadu představují staré účty, nejspíše vyrovnání s hrabaty Podstatskými, který také datuje celý nález do roku 1775, a husí brko, nalezené poblíž. „Na útržku lze přečíst, že někdo dorovnává sumu, z níž část již splatil,“ přiblížil účel spisu Merta. K podpisu účtu však nejspíš nalezené brko neznámému neposloužilo. „Je totiž špatně seříznuté a zdálo se neporušené,“ dodává Merta.

Že dvěstětřicet let je pro uchování střevíce, pera i papíru poměrně dlouhá doba, dosvědčuje i archeoložka Dana Cejnková z Muzea města Brna, kam všechny nálezy poputují. „Všechny předměty z organických materiálu se objevují velice zřídka. Je to souhra štěstí a náhody, že se něco takového uchová,“ potvrdila Cejnková.

Původně gotický dům číslo sedm je v Jakubské ulici poslední stavbou, která čeká na rekonstrukci.