Toto ústavní právo mimo jiné rozvádí zákon číslo 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, který stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány.

Povinnými subjekty – které mají podle citovaného zákona povinnost poskytovat informace, jež se vztahují k jejich působnosti – jsou zejména státní orgány (například všechna ministerstva, Česká správa sociálního zabezpečení, soudy či úřady práce, územní samosprávné celky a jejich orgány (obce, kraje) a veřejné instituce (například Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká televize nebo Česká národní banka).

Samozřejmě, ne každá informace je dle „stošestky“ poskytnutelná – třeba pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím. Povinný subjekt taktéž žadatelům v souladu s právem nesmí dát informace například o probíhajícím trestním řízení, či o rozhodovací činnosti soudů – s výjimkou pravomocných rozsudků.

Kterak už tomu v České republice (respektive v českém, moravském a slezském právu) bývá, aplikační informační praxe přináší nejeden problém. Proto minulý týden musel Nejvyšší správní soud (a nikoliv poprvé) vykládat pravidla pro přístup k informacím.

Infokonflikt se zrodil ve středočeském Smečně (obec s téměř osmnácti sty obyvateli), ale mohlo by se to stát kdekoli jinde.

Ve Smečně odmítli vydat žadateli zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, jelikož ten se domáhal zápisů ze všech jeho jednání. Problém byl právě ve slově všech. Smečnovští radní to zdůvodnili tím, že informace se musejí týkat konkrétní projednávané oblasti, nikoliv všech obecních věcí.

Krajský soud v Praze, který v souladu s naším správním právem věc projednal v první instanci, rozhodnutí obecní rady zrušil. Radní ze Smečna se však hned nevzdali, a obrátili se s kasační stížností právě na Nejvyšší správní soud. Což je samozřejmě jejich nezadatelné procesní právo. Nejvyšší administrativní soud ovšem jejich stížnost minulý týden zamítl.

Poučení z kauzy: podle judikátu Nejvyššího správního soudu musejí obecní a městské úřady žadatelům poskytnout zápisy ze všech zasedání zastupitelstev. Bez ohledu na to, zda je zajímá konkrétní problematika nebo prostě všechno!

A dále pak – zájemci a zájemkyně o informace nemusejí městským (ani žádným jiným) úřadům zdůvodňovat, za jakým účelem informace požadují. Tudíž lze žádat o informace „ostošest“!

Autor je právník a publicista