Expozici hraček z dílny Anny Šlesingerové nazvanou Jak se rodí panenky autorka v pondělí v Brně osobně otevřela. „Mnoho lidí si myslí, že jde o sbírku. Všechno je to ale moje práce,“ podotýká Šlesingerová před zahájením výstavy.

Počet panenek, které na návštěvníky pomrkávají zpoza skleněných vitrín, odhaduje na tři stovky. „Jsou tu reprodukce starých německých i rakouských panenek, ale i moderní práce současných evropských i amerických panenkářů. Nechybí ani moje vlastní tvorba. Včetně panenek portrétních, které modeluji podle fotografií,“ vypočítává autorka.

Zájemce o šedesáticen­timetrovou portrétní panenku s pravými vlasy a očima z foukaného skla si musí připravit přibližně čtyřiadvacet tisíc korun. Hodnota velmi náročných modelů může být ještě mnohem vyšší.

Dobrý panenkář ovšem musí vládnout devatero řemesly. Neobejde se bez umění modelovat, postavit formu, vypalovat a zdobit porcelán, šít dobové oblečení, ale také vyrobit panence paruku, paraplíčko a jiné doplňky. „Je v tom i kus ševcoviny. Výroba jedné portrétní panenky zabere přibližně dva až tři měsíce,“ vysvětluje Šlesingerová.

Výrobě panenek se věnuje už dvacet let. Její původní profese je ale světu porcelánových krásek příliš blízká není. „Jsem spojový technik. Této práci jsem se věnovala až do jednaosmdesátého roku. Pak jsem s i rodinou odešla do Německa, kde dodnes žiji,“ vysvětluje Šlesingerová.

Svou první panenku má pořád schovanou. „Raději se s ní ale moc nechlubím. Má totiž silné akné. Koupila jsem si tehdy vypalovací pec, knížku s návodem a jednu formu,“ vzpomíná umělkyně. Pec ovšem pálila o padesát stupňů Celsia víc než měla. Premiérová panenka vyvázla, ale se spoustou pupínků. „Zkrátka, žádná kráska to není,“ směje se Šlesingerová.